pondělí 3. ledna 2022

Zpověď matky


Autor: Lucie Salová
Vydáno: Epocha, 2021
Počet stran: 272

Helena se na druhé dítě těšila a milovala ho, ještě než se narodilo. Po porodu však nastal zlom. Dětský křik jí drásal nervy, každý den jí bylo hůř. Po odchodu partnera do práce celé hodiny proplakala a současně se snažila utišit pláč dětí. Stala se matkou dvou dcer, z nichž ani jedné nedokázala nic dát. Její lásku k miminku nahradily hluboká deprese a pocit neschopnosti. Nenávist. Pocit zbytečnosti. Kdyby se zabila, uleví se jí… V hodině nejvyšší se rozhodne vyhledat péči odborníka a doufá, že jí pomůže pochopit, co se s ní děje. Dokáže ještě někdy milovat své dcery tak, jak si zaslouží?

Kniha je založena na skutečném příběhu. Popisuje nejtemnější zákoutí jedné z psychických poruch, která, ačkoliv na první pohled není vidět, uvnitř ničí mladou maminku zaživa. Má Helena šanci svůj boj vyhrát, nebo je navždycky odsouzená k životu, jaký by nechtěl žít nikdo z nás?

V letošním roce se mi do ruky dostalo spoustu knih od českých autorů. Některé povedené, některé méně a pak některé, které mi zastavily srdce a já jsem si zatraceně jistá, že v něm ještě dlouho zůstanou. Takovou knihou je i Bez tváře od Lucie Salové. Tímto bych jí moc ráda za knihu s krásným příběhem, ke kterému přidala i podpis a věnování, poděkovala. Dlouho jsem z knihy měla respekt a bála se do ní pustit. Ale pak na ní přišla řada a já od první stránky věděla, že tohle nebude jen tak obyčejný příběh...

Obálka je jednoduchá, ale říká úplně všechno. Začerněná postava matky, která jakoby ztratila sama sebe. Její jediná podpora, přítel/manžel.. toho symbolizuje ruka na jejím rameni. A pak ty dva mučivé elementy - novorozeně, upřeně zírající na svou matku a malá holčička, která k mamince natahuje nenechavé prstíky. Už jen z obálky jsem tušila, že tohle bude hodně silná kniha. Kniha má dokonalý motiv, jiný si po dočtení představit nedokážu. Líbí se mi, že potenciál knihy je podpořen pevnou vazbou s přebalem.

Kniha má čtyřicet čtyři kapitol. Díky tomu čtení rychle ubíhá. Moc se mi líbilo, že autorka se zbytečně nevěnuje popisům prostředí, ale hlavně popisu duševního stavu hrdinky. Právě proto je kniha taková, jaká je. Vtáhne Vás do děje, a vy si na sebe na chvilku vezmete tíhu na ramenou, kterou nese hlavní postava a jdete si tu cestu ke konci společně. Už jsem dlouho nezažila, aby mě kniha od domácího autora tak vtáhla do děje, jako tahle. 

Hlavní postavou je Helena. Prožívá druhé mateřství, ale je to pro ni o dost těžší, než si myslela. Naštěstí si brzy uvědomí, že má problém. Není na to ale sama. Má vedle sebe milujícího Erica, který by pro ni udělal první poslední. Společně se snaží zvládat Helenin stav, i s dětmi. Helenino okolí ale takové pochopení nemá. Nevěří, že by to mohlo být tak špatné, jak Helena s Ericem tvrdí. Fandila jsem jim, aby ze všeho vyšli pokud možno co nejlépe.

Jsem autorce vděčná za tuhle knihu. Za ukázku toho, že mateřství není jen radost, kočárek a kupování oblečků. Že je to vážný krok, na který nikdo není do poslední chvíle připraven. Že i matka, která první mateřství zvládla na jedničku, může mít při tom druhém problém. Tahle kniha byla krásná, upřímná a čtivá, i přesto, že téma bylo vážné.

Děkuji za to, že jsem si knihu mohla přečíst. Že jsem ji mohla prolétnout za dva dny a nejednou se zastavit a přemýšlet. Psychická pohoda je důležitá a myslím, že o jejím udržování by se mělo více mluvit. Tahle kniha byla úžasná, a mně je jasné, že i přes drobné chybky v textu, které se sem tam objevily, tak bude patřit k mým nejlepším knihám za tento rok!


Knihu Bez tváře si můžete zakoupit například ZDE

1 komentář:

  1. V první řadě musím říct, že mě docela děsí obálka... :) Jinak ale o knize slyším poprvé a docela mě zaujala.

    OdpovědětVymazat