pondělí 14. června 2021

Inspirativní, dojemná... cesta po pobřeží!


Orig. název: The Salt Path
Autor: Raynor Winnová
Překlad: Lucie Mikolajková
Vydáno: Kazda, 2020
Počet stran: 352

Teprve před několika dny se Raynor dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. A k tomu právě přišli o dům a s ním i o práci. Nezbývá jim skoro nic – ani čas. A tak se rozhodnou vydat na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Chtějí projít Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Putují přímoř­skou krajinou, po útesech mezi mořem a oblohou a v batozích si nesou jen to nejnutnější. S každým krokem, každým dalším setkáním a potížemi, jimž musejí čelit, se z prosté pěší výpravy stává životní pouť.

„Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.”

Popis jejich putování je až brutálně upřímný. Raynor a Moth mají často hlad, nemají se kde umýt, ostatní se od nich s nedůvěrou odvracejí. Zároveň si ale stále dokážou uvědomovat krásu okolní krajiny. Jejich cesta je zároveň cestou k sebeuvědomění, k čirému prožitku těch nejzákladnějších věcí, k naději.

Raynor a Moth jsou manželé ve středním věku, kteří ve Walesu provozují rodinnou farmu. Tu společ­nými silami opravili a vychovali zde své děti. Kvůli špatné investici ale ze dne na den o všechno přijdou a ocitnou se bez domova. Jen několik dnů nato se dozvědí, že Moth trpí vzácným degenerativním onemoc­něním. Když přemítají, co si počít, vzpomene si Raynor na knihu, kterou kdysi četla, a manželé se spontánně rozhodnou jít pěšky podél jihozápadního anglického pobřeží – značenou cestu dlouhou asi tisíc kilometrů. Za poslední peníze si koupí použitý stan a dva batohy a prostě vyrazí. Celou dobu musí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.

Dneska bych Vám ráda představila knihu, která mě velmi zasáhla. Pobřežní cesta od Raynor Winnové byla slepým výstřelem a domněnkou, že by se mi kniha mohla líbit. Než jsem se k ní přes všechnu školu a práci dostala, chvilku to zabralo. Měla jsem malinko obavy, aby to nebyl další cestopis ve stylu "šli, šli, odbočili, šli a došli". Do knihy jsem se tedy pustila s malým očekáváním, a byla zvědavá, co mi naše společná čtecí cesta přinese.

Co mě ke knize hlavně přitáhlo nebyla anotace, ale obálka. Je opravdu jedinečná. Snažím se si vzpomenout, kdy jsem takovou viděla naposled. Takhle krásně propracovanou, kreslenou, detailní, na které si autor pohrál i s písmeny, které do motivu krásně zapadnou. Upřímně, asi nikde! Navíc, kniha má pevnou vazbu s přebalem, což si u mě nahnalo další body k dobru. Prostě takhle krásnou a originální obálku jen tak nenajdete!

Než jsem se pustila do čtení, pořádně jsem si přečetla znovu anotaci, a pak začala. Stačilo pár stránek a já se začetla tak, že jsem nebyla schopná přestat. Kniha se dělí na šest hlavních částí, každá z nich je uvedena nějakou zajímavou myšlenkou, která mě donutila se zastavit a zamyslet. Pak už pokračuje část menšími částmi, kapitolami. Ty jsou občas delší, ale ne tak, aby se u nich člověk nudil. Já mám radši kratší kapitoly, ale v tomhle v případě mi to nevadilo.

Proč? Mohly za to hlavní postavy. Autorka v knize popisuje svůj vlastní příběh. A právě proto na stránkách jejího prvního románu můžeme poznat jak jí, tak i jejího manžela Motha. Život se s nimi nemazlí, přicházejí o svůj domov, nemají peníze a ještě ke všemu je stihne mnohem horší rána. Moth je smrtelně nemocný, a jeho čas pomalu ubíhá. Nechápala jsem, kde berou vůli se zvednout, a jít na "výlet" po Pobřežní cestě.

Dokážu si představit, že se najdou tací čtenáři, kterým kniha přijde zdlouhavá. Nedivím se jim, ale podle mě je zásadní se do postav vžít. V momentě, kdy jsem se pokusila si sama sebe představit v lůži Ray - bez domova, prostředků, věcí, a po boku manžela, který umírá... Rázem jsem se na knihu začala koukat úplně jinak. Tak, abych řekla, ze střízlivého pohledu. A pak jsem jen musela obdivovat jejich vůli, sílu, energii, odhodlání... Vehnalo mi to slzy do očí. 

Kniha Pobřežní cesta je prvotinou Raynor Winnové. Její styl psaní mi neskutečně sedl. Píše zajímavě, barvitě, upřímně, a popisy míst jsem si dokázala krásně představit. Nebojí se střídat vážné, ale i zábavné linky, díky kterým si udržela mou pozornost. Na to, že je to prvotina, tak klobouk dolů. Pokud ještě někdy u nás od autorky vyjde nějaká kniha, s radostí si ji přečtu. Co říci závěrem? Po dočtení téhle knihy si uvědomíte, jaké máte štěstí, že jste zdraví, máte kde žít a máte o koho se opřít. Zvednete se, a začnete si užívat života.


10/10


Za knihu Pobřežní cesta moc děkuji nakladatelství Kazda!




1 komentář:

  1. Souhlasím, že obálka je zvláštní a člověk si jí všimně na první pohled. :)

    OdpovědětVymazat