Dva vlci a svoboda

Orig. název: I figli del bosco

Autor: Giuseppe Festa

Překlad: Barbora Šupíková

Vydáno: Kazda, 2020

Počet stran: 224

Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí. Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotče¬ných Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru. Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.

Poslední dobou se nemůžu nabažit knih o přírodě. A s touhle novou závislostí mi dost pomáhá nakladatelství Kazda, které má ve své nabídce tolik krásných knih, které mě lákají! Proto, když mi v únoru dorazil balíček s několika knížkami, byla jsem nadšená a moc jsem se těšila, až se do nich pustím, i když jsem věděla, že to bude trochu běh na dlouhou trať. Tyhle knihy, aby jste si z nich něco odnesli, nejde číst na jeden zátah...

Ale tady jsem udělala výjimku. Děti lesa jsou překrásným vyprávěním o tom, jak to v přírodě chodí. Když jsem se začetla, uvědomila jsem si, že největším nepřítelem přírody je opravdu člověk. Některé kruté činy, které jsou v knize zaznamenány, mi hlava nebrala. Ale existují i vzácné anomálie, lidi, kteří se snaží zvířatům pomáhat. Jeden takový příběh najdete i v této knize. Ukazuje, jak moc je taková pomoc důležitá, a že všechny konce nejsou smutné.

Ale k popisu knihy. Pokud jste zahlédli knihu Přírodě na stopě (recenze TADY), kterou jsem recenzovala nedávno, budete si říkat, že jsou obálky hodně podobné. Máte pravdu. I tedy bylo vsazeno na jednoduchost, a opravdu se to vyplatilo. Obrysy vlčích hlav krásně vystupují na rozmazaném pozadí oblohy, nebo snad lesa. Samozřejmostí je pevná obálka s přebalem, za kterou jsem moc ráda, protože dodává knize plusové body na vzhledu.

V knize se setkáte se dvěma stranami. S lidmi a s vlky. Tyto dvě skupiny mezi sebou nesoupeří, právě naopak. Lidé, alespoň skupinka v knize, se snaží vlkům pomoci, a vypustit je zpátky na svobodu. Není to snadná cesta, to v knize několikrát pocítíte, ale rozhodně stojí za to ji ujít až do konce. Vypravěč knihy představuje Elisu, ošetřovatelku, která se stará o vlky. Ta na oplátku představuje několik vlků, kteří se dostali do její péče.

Vlci jsou krásná zvířata, a když se naskytla možnost si o nich přečíst něco víc, neváhala jsem. Kniha je skvěle rozdělená na třicet šest kapitol, a k tomu ještě prolog a závěr. To je na tak útlou knihu opravdu hodně, a díky tomu se i skvěle četla. Měla jsem jen momenty, kdy jsem si potřebovala dát pauzu - například když bylo popisováno chování některých lovců. Ale pak jsem se ke čtení zase vrátila. I tato stránka k přírodě patří.

Pokud máte rádi přírodu, nenechte si tuto knihu ujít. Je to nepřikrášlené ale milé vyprávění, které Vás nadchne a donutí Vás více uvažovat o přírodě kolem. Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do ruky. Neměla jsem moc velká očekávání a byla jsem hodně mile překvapena. Víc takových knih, víc šťastných konců!

10/10

Za knihu Děti lesa moc děkuji Nakladatelství Kazda!