pátek 19. března 2021

Horor z Litoměřic


Autor: Ludmila Svozilová
Vydáno: Krigl, 2019
Počet stran: 172

Elíšébah, zvaná Pírko – v Čechách Alžběta Pírková – je sběračka kostí. Mytická Kainova sestra se vrací už téměř šest tisíciletí, za tu dobu se z ní stala trochu drsňačka. Na zemi neexistuje smrt, kterou bych nezakusila. Čeho bych se ještě měla bát? V každém ze svých životů se stěhuje na místa, kde leží zničené a vydrancované hroby, aby posbírala kosti, spálila je a obřadně pohřbila. Nikdo jiný netuší, že mimo to celá tisíciletí pátrá i po něčem, co je pro ni samotnou životně důležité a co kdosi uložil možná právě doprostřed Českého středohoří. Začátkem února 2018 Alžběta opouští šumavské Sudety a odchází do Litoměřic. To, co na ni čeká v magické krajině vyhaslých sopek, je daleko děsivější, než předpokládala. Každou úplňkovou noc je rituálně obětována mladá dívka a všechny zavražděné se jí znepokojivě podobají. Jisté je pouze jediné – Elíšébah zdaleka není sama, kdo se o skryté tajemství zajímá. Nejedná se jen o Belialovy psy, které má v patách od svého příchodu. Nejde o starého profesora antropologie ani o policii, které se celkem logicky ocitla v hledáčku. V zádech má kohosi mnohem nebezpečnějšího, a ten někdo o ní ví všechno. Čeho všeho je schopen, aby dostal to, pro co si přišel?

Začátek roku byl letos opravdu náročný, ale i tak se ke mně dostalo několik knih. Jednou z nich byla Sběračka kostí od Ludmily Svozilové. Kniha mě zaujala svou krásnou obálkou, a pak anotací. Označení horor byl pro mě taky obrovským lákadlem. Bohužel jsem se k ní ale dostala až teď, protože škola mi dávala dost zabrat. Těšila jsem se ale na další knihu českého autora, a jsem ráda, že jsem konečně našla chvilku času na čtení.

Jak jsem se již zmínila, dostala mě obálka. Je opravdu nádherná, krásně vystínovaná v odstínech modré barvy. Vůbec na mě díky tomu kniha nepůsobila hororově, snad ani dojmem magie. Přesto jsem si jí ale oblíbila. Samozřejmostí jsou pevné desky, které jsou u tak krátké knihy, která nemá ani dvě stě stran spíše raritou. Já mám ale radši pevné desky, takže tenhle prvek na škodu vůbec nebyl.

Kniha je psána jako deník, jednotlivé zápisy představují kapitoly. Úseky jsou krátké, a díky tomu se mi kniha četla opravdu dobře. Většinu příběhu vypráví hlavní hrdinka Alžběta, která hodně popisuje, ale je začleněna i přímá řeč. Pak jsou tu úseky psané kurzícou, které vypráví trochu tajemná postava, o které se dozvídáme až v závěru knihy. Oba pohledy byly zajímavé, poskytují na knihu více úhlů a lépe lze vše pochopit.

ALE. Už od první stránky jsem měla pocit, že jsem skočila do druhého dílu. A vlastně jsem to tak měla až do konce. Knížka je útlá, není příliš prostoru na vysvětlování a já tak měla stále pocit, že mi něco uniká, stále jsem měla místa, kde jsem se ztrácela. Děj je zasazen do města Litoměřice, které je ode mě sice nedaleko, ale nijak se v něm nevyznám. Věřím, že pro někoho místního by kniha byla skvělá, a že by takový čtenář ocenil i popisy.

A teď postavy. Já jsem si byla stoprocentně jistá pouze hlavní hrdinkou, Alžbětou. Je to mladá dívka, sbírá bylinky a bydlí s kocourem. Postupně ale zjišťujeme, že skrývá další tajemství, a že je také Sběračka kostí. Co to obnáší je vysvětleno celkem stručně, ale ne nesrozumitelně. Další postavy mám celkem v mlze, jména a charakteristiky se mi pletly. Hlavní hrdinka ale suverénně utáhla celý příběh až do zdárného konce.

Mám horory ráda, tedy pokud jde o knihy. Nedám dopustit na knihy od Darcy Coates, a proto jsem byla zvědavá, jak se s tímto žánrem popere domácí autorka. Bylo to zajímavé čtení s originálním příběhem, ale na mě to příliš hororové nebylo. Měla jsem místa, kdy jsem se zatajeným dechem čekala, jak to dopadne, ale nebála jsem se.

Sběračka kostí je zajímavá česká kniha. Nadějný příběh, zajímavý nápad, celkem i příjemný styl psaní. Je mi ale líto, že má kniha tak málo stran, že se autorka nepustila do širšího záběru a že vysvětlovací část více nerozvedla. Pro mě by Sběračka kostí byl skvělý druhý díl, ale jako samostatně stojící kniha mi to příliš nedalo. I po dočtení mi pár věcí nesedí, a otázek mám plnou hlavu, bez odpovědí. Ale to u krátkých, samostatných knih bývá problém.


5/10

1 komentář:

  1. Název i anotace mě zaujaly. :) Škoda, že je, jak říkáš mnoho nedozpovězených otázek a problémů... to v knihách nemám moc ráda.

    OdpovědětVymazat