neděle 13. prosince 2020

Rozhovor: Michala Dvořáková





Přeji Vám krásnou třetí adventní neděli!

Dnešní den je speciální nejenom díky Adventu, ale také díky Michale Dvořákové, která mi odpověděla na několik otázek, které jsem si pro ni připravila. Michala Dvořáková právě vybírá prostředky pro svou první knihu na Pointa.cz. Já sama jsem z knihy Strašidelný hrad byla nadšená, a  věřím, že pokud se předprodej vydaří, nebudu jediný nadšený čtenář :-)

Na knihu můžete přispět zde: https://bit.ly/KupHrad

A teď už se pojďme mrknout na rozhovor!


Kdy přišel ten moment, že jste se rozhodla napsat knihu? 

Asi tak před dvěma lety. Nejprve jsem psala jen pro sebe, měla jsem trochu krizové období. Psaní knihy, vymýšlení děje a postav, mi pomohlo odreagovat se od reality. Tehdy my mě vůbec nenapadlo, že se ji někdy pokusím vydat. To přišlo až později. 

Jaký je Váš vztah ke knihám? Jste knihomol nebo spíše příležitostný čtenář? 

Naprostá knihomolka :-D. Dokážu se do knížky tak začíst, že často přestávám vnímat, co se kolem mě děje. Neslyším, nevidím, moje rodina nad tím kroutí hlavou. Někdy dokážu přečíst knihu za den a to i když má 500 stránek :-D. Pokud je fakt dobrá, musím zjistit, jak to dopadne. A to co nejdřív :-D. 

Co Vám bylo největší inspirací při napsání knihy Strašidelný hrad? 

Děti a jejich chuť poslouchat nové příběhy. To jak s napětím čekají, jak to dopadne a pak vás zavalí spoustou otázek. Chtěla jsem jim napsat napínavý, zábavný a snad i trochu poučný příběh. Snad se mi to povedlo. 

Stalo se Vám někdy při psaní, že jste ztratila nit a nevěděla kudy dál? 

Ano a dokonce několikrát. Ze začátku jsem se nad rukopisem trápila a přemýšlela, jak pokračovat. Jenže čím víc jsem se snažila napsat něco dobrého, tím hůř to šlo. Spíš to mělo opačný účinek, byla jsem s tím nespokojená a bezradná. Nakonec jsem rukopis odložila na pár dní do šuplíku a to mi pomohlo. Přestala jsem přemýšlet nad knihou a dějem a zaměstnala se jinou činností. Při práci jsem si vyčistila hlavu a kdeco mne u ní napadlo. 

Jaká část knihy pro Vás byla při psaní nejlehčí/nejtěžší a proč? 

To zcela přesně nemohu říct. Skoro každá část knihy byla pro mne trochu oříšek. Chtěla jsem děj, který je zábavný a dává smysl. Také jsem se snažila o dobrý popis postav a jejich vlastností. Nejlehčí bylo psaní o čarodějnici Hátě a drakovi Uhlákovi. Jejich povahy a příběh, jsem měla vymyšlený už od začátku. I postava bílé paní zapadla krásně do děje, jenže to chtělo víc než tři obyvatele hradu. Takže nejtěžší bylo asi vymyslet příběhy ostatních, vsadit je do děje knihy a vymyslet proč se nastěhovali na hrad k ostatním. 

Jak byste popsala svou zkušenost s Pointa.cz? 

Jako dobrou. Lidé z Pointy jsou velmi ochotní, rádi pomohou a vše vysvětlí. Třeba i několikrát. Stránky jsou dobře provedené a tak celkem snadno zaregistrujete svůj rukopis. Celým procesem vás doprovází pokyny, které vám pomohou zařadit knihu do správného žánru. A i dalších věcí, které jsou pro vznik knihy potřebné. A protože jsme se v této době nemohli setkat osobně a projít si další kroky, provedl nás tým Pointy online přípravou na předprodej. Dali nám mnoho tipů, jak úspěšně vydat knihu. Ať už kniha vyjde nebo ne, jsem velmi vděčná za tuto zkušenost. A pokud se pokusím znovu vydat nějakou knihu, určitě se o to znovu pokusím na stránkách Pointy. 

Strašidelný hrad je kniha pro děti. Proč jste se rozhodla zrovna pro tento žánr? 

Ten první impuls napsat knihu pro děti, byl asi ten, že jsme se s rodinou a přáteli bavili o dnešních nových televizních pohádkách. Většina z nich se shodla na tom, že staré pohádky jsou mnohem lepší než ty nové. Někdy totiž nedávají smysl nám dospělým, natož pak dětem. Tím bych samozřejmě nechtěla nikoho urazit, jen říkám svůj názor. Nějak mi rozhovor o dnešních moderních pohádkách ležel v hlavě. Začala jsem přemýšlet nad tím, co se líbilo mě, když jsem byla malá holka a co bych chtěla v této době číst jako dítě. Jako první mě napadl strašidelný hrad plný nezbedných obyvatel, z nichž má každý svůj zajímavý příběh. Začala jsem přemýšlet nad postavami a celým dějem. Bavila jsem se tím cestou z práce a vše si zapisovala. Poté jsem vše dávala dohromady, aby to hezky zapadlo do sebe. A tak vznikl vlastně Strašidelný hrad. 

Láká Vás napsat například něco pro dospělé?

Ano láká. Už jsem dokonce něco málo sepsala, ale zatím je to jen hrubý rukopis. Ani nevím, kdy a zda ho někdy vypustím do světa. Právě teď je pro mě nejdůležitější Strašidelný hrad. Chci mu věnovat plnou pozornost, dát mu všechen svůj volný čas. Přála bych si, aby byl zajímavý a napínavý nejen pro mě, ale i pro každého čtenáře, který mi dá důvěru a knihu si koupí. 

Plánujete napsat ještě nějakou knihu? 

Určitě ano. Vlastně už mám jednu rozepsanou. Bude to pokračování osudů našich hradních obyvatel. Záleží však, zda se dostane první kniha ke čtenářům. V příběhu jsem se zaměřila na jednu z hlavních postav, která bude muset podniknout dalekou cestu. Spolu se svými přáteli se vydá na záchranou misi, ale jakou, to vám zatím neprozradím. Dále mám v hlavě ještě jeden nápad na detektivní pohádkový příběh. Na ten mě přivedl můj malý synovec. Chtěla bych napsat zábavnou pohádku pro menší čtenáře. Uvidíme časem, zda se to povede. 

Měla jste při psaní nějakou rutinu? 

Ano měla, teda když jsem byla celý den doma. Psala jsem vždy po ránu, to bývám plná energie a nápadů. Takže jen co jsem vstala a trochu se probrala, pustila jsem se do psaní a vydržela až do oběda. Někdy jsem si musela i nastavit budík, abych poobědvala, protože jsem byla tak zabraná do psaní, že jsem se od něj nedokázala odtrhnout. Odpoledne jsem vyrazila na procházku, abych si trochu vyvětrala hlavu. Večer se mi stávalo, že mě napadl nějaký děj nebo scénka. Popadla jsem tužku a papír a poznamenala si jí. Ráno jsem ji přepisovala do počítače. Někdy jsem k ní něco přidala nebo ubrala. Tak taková byla má rutina. Jinak píši, kdy se dá a je čas. 

Je něco, co byste poradila začínajícím autorům? 

Já sama jsem začínající autor, takže zkušenosti s tímto oborem teprve získávám metodou pokus, omyl :-D. Můžu jen říct, co jsem se zatím naučila? Vydržet a nevzdat to, když vám dojdou nápady. Když uslyšíte první negativní reakci, nestrkejte hned hlavu do písku. Ano, zabolí vás to, ale zároveň i posune dál. Možná s odstupem času si uvědomíte, že něco lze vylepšit. Pokud vám někdo řekne, že je to blbost a nemá šanci to vyjít, neroztrhejte hned rukopis. Je to jeho názor, ale spousta dalších lidí může mít opačný pohled na vaše dílo. Na chvíli zapomeňte na práci a čas, který jste do psaní vložili. A že vám práce na knize najednou přijde zbytečná. Odložte knihu na pár dní do šuplíku a zkuste si vyčistit hlavu. Dělejte něco jiného, co vás baví a hlavně na knihu pořád nemyslete. Odstup od ní vám pomůže. Možná přijdete na lepší text, vymyslíte něco jiného. Řeknete si pak ,,aha, tohle tomu chybí." Prostě neházejte knihu do koše a ani ji v zápalu vzteku a zklamání nepalte. Věřte, že podobné pocity mají i jiní autoři.


Moc děkuji Michale Dvořákové za rozhovor a skvělou spolupráci! :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat