úterý 29. prosince 2020

Recenze: Velká cesta aneb Jak se z nás díky slepici stali ochránci klimatu


Orig. název:
Paulas Reise
Autor: Jana Steingässer
Překlad: Štěpánka Podlešáková
Vydáno: Kazda, 2019
Počet stran: 160

Dvanáctiletá Paula se svojí rodinou tomu chtějí přijít na kloub - a tak se vydávají po stopách klimatických změn na neuvěřitelnou cestu kolem světa. Jde o skutečný příběh jedné rodiny a celá kniha obsahuje mnoho krásných fotografií, které dokumentují příběhy z cesty po Africe, přes Alpy a krásy Grónska. V knize se také např. dozvíme, proč aloe rozsochatá shazuje větve. Prostě i na ní je moc horko a tak má aloe v zásobě jeden trik, kterým se snaží tohle nezvyklé počasí přestát - postupně odhazuje svoje větve. To v Albánii zase horští koně šplhají ve skalnatém terénu jako opice. Když se celá rodina vrátí domů, mají děti v zásobě spoustu nápadů, jak svět změnit. Kniha obsahuje interview s Josteinem Gaarderem autorem bestselleru Sofiin svět.

V současné době mi vyhovuje distanční režim výuky, možnosti, že nikam nemusím. Jsem introvert, a nevadí mi to, že musím být po jedenácté večer doma a tak dále. Ale co mi neskutečně chybí, je možnost si vyjet někam na výlet. Strašně moc ráda cestuji, navštěvuji nová místa, poznávám nové zvyky a kultury. A proto poslední dobou vyhledávám knihy o cestování. A jednu takovou, která mi padla do oka, bych Vám dneska moc ráda jednu takovou představila!

Kniha mě oslovila právě svým tématem. Hledala jsem možnost úniku, alespoň v knižním světě a tato kniha vypadala jako nejlepší volba! Při prvním prolistování jsem věděla, že je to trefa do černého! Bohužel jsem se ke knize kvůli nedostatku volného času nedokázala dostat. Spousta školy a práce, ale hlavně, chtěla jsem na její čtení mít klid, abych si v ní mohla zakládat, a některá zmíněná místa si i najít vedle. 

Co mě překvapilo, je rozměr knížky. Je větší, má pevné desky, a to si její obsah rozhodně zaslouží. Jak jsem se již zmínila, zamilovala jsem si knížku už při prvním prolistování. Obsahuje totiž překrásné fotografie z cest, které podnikla rodina, která nás knihou provází. Při čtení jsem zjistila, že každý obrázek má vlastní stručný popisek. Fotografie jsou opravdu nádherné, krásně oživily celou knihu. A nechybí ani dvoustránkové, které uzavírají kapitolu.

Kniha je rozdělena na sedm částí. V první se dozvídáme, jak vše začalo. V Německu žije rodina se čtyřmi dětmi, jedním z nich je dvanáctiletá Paula. Ochočila si slepici, která uprostřed zimy snese vejce. Nechápe, jak je to možné. Rodiče se jí a jejím sourozencům pokusí vysvětlit, že svět si prochází klimatickými změnami, ale přijdou na hravější formu, jak svým dětem tento problém přiblížit. Cestovat na vlastní pěst a vše si zažít.

V následných čtyřech fotografiích, které jsou doplněné výstižnými popisky a krásnými fotografiemi navštívíme Grónsko, Alpy, jih Afriky a Albánii. Celé vyprávění je neskutečně milé, místy vtipné a neskutečně čtivé. Kniha je určena i pro mladší čtenáře, a proto se nemusíte bát knihu podstrčit i dětem. Má velká písmena a není nijak dlouhá. Pátá část popisuje život rodiny v Německu, jejich zvyky a myšlení. Celou knihu uzavírá zajímavý rozhovor s Josteinem Gaarderem.

Obdivovala jsem rodiče, že se rozhodli své děti, některé opravdu malé vytáhnout na takovou cestu. Přeci jen, Grónsko, nebo pěší túra přes Alpy se mi nejeví jako ideální výlet pro malé děti. Ale bylo pěkné vidět, že se současné děti nezajímají pouze o mobily a tablety, a že je ještě současná příroda dokáže zaujmout. Líbí se mi takový rodičovský přístup!

Pokud Vám v současné situaci stejně jako mě chybí možnost se někam podívat, zkuste knihu. Nějaký pěkný cestopis, který Vás vtáhne do děje, okouzlí Vás fotografiemi. Já jsem moc ráda, že jsem na knihu Velká cesta aneb Jak se z nás díky slepici stali ochránci klimatu, narazila. Bylo to velmi zajímavé čtení, které mi trochu vylepšilo náladu. 


10/10


Za knihu Velká cesta moc děkuji Knihám Kazda!




Žádné komentáře:

Okomentovat