pondělí 16. listopadu 2020

Recenze: Dneska půjdu spát až zítra

Autor:
Markéta Plechšmídová
Vydáno: Motto, 2020
Počet stran: 208

I za malou chybu se platí vysoká cena.
Příběh české studentky, inspirovaný skutečnými událostmi, ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby se z vysněné cesty za oceán stala noční můra. Marina si chce přes léto v USA vydělat „easy money“ – jenomže načerno. Z amerického snu se probudí do bludného kruhu strachu, který odstartovalo zatčení na bostonském letišti. Ano, podvádět se nemá, ale bylo tohle všechno opravdu nutné?

Po celkem krátké době jsem si pro Vás opět připravila recenzi na českou knihu. Pořád jsem neskutečně překvapená z toho, jak snadno a rychle si naše domácí knihy našly místo v mé čtecí rutině. Dříve jsem je skoro nečetla. Narážela jsem na samé neoriginální, nebo nudné příběhy, kterými se prokousat bylo neuvěřitelné peklo. Ale letos, jako by se na mě někdo domluvil, mi do cesty skákají české knihy, a jedna je lepší než druhá. O jednom takovém příjemném překvapení bude řeč i dneska...

Stále více začínám oceňovat Instagram. Komunikace a interakce je tam svižnější, obsah pestřejší...Před několika týdny se mi právě tam ozvala spisovatelka Markéta Plechšmídová s nabídkou knihy k recenzi. Jednalo se o novinku Dneska půjdu spát až zítra. Tuto knihu jsem zahlédla v místní knihovně, a zaujala mě anotace. A o několik dní později mi přišla tahle nabídka, a já se mohla začít těšit na to, že budu mít knihu doma!

Na začátek tu byl ale zádrhel. Škola, ještě práce.... Takže jsem se k ní nedostala tak brzy, jak jsem doufala. Musela si chvilku počkat na poličce, než jsem se na ní vrhla. Ano, opravdu vrhla, byla jsem strašně zvědavá, ale ještě před ní jsem měla několik restů, které jsem musela přečíst. Hned takhle na úvod musím říci, že samotné přečtení mi nezabralo ani jediný den. Tak moc jsem se těšila a byla zvědavá, jaká tahle knížka bude.

Už jen obálka Vás musí upoutat. Má pevné desky s přebalem. Přebal je tmavě modrý, trochu zanikle jím procházejí ostnaté dráty, a jako třešnička na dortu na něm sedí malí červení ptáčci, kteří vytvářejí zajímavý kontrast. A bílé nápisy celkový dojem umocňují. Tahle obálka je důkazem, že jednoduchost je krásná a není potřeba něco zbytečně přehánět. Už jen obálka by mě jako potencionálního čtenáře určitě přilákala... sama jsem se na ni v knihovně chytla!

Kniha začíná neoznačeným prologem, který je vlastně i závěrem knihy. Může být trochu matoucí, ale věřte mi, po několika stránkách se rozkoukáte. Po úvodu kniha volně pokračuje samotným dějem. Abych byla upřímná, tenhle styl psaní a členění knihy jsem teď strašně potřebovala. Kniha je dělená ne na kapitoly, ale na krátké úseky, a obsahuje spoustu přímé řeči, rychlou zápletku... Prostě kniha, která se čte úplně sama. Je psaná lidsky, tak, jakoby jste si povídali s kamarádem. Jediné, že se sem tam objeví nějaký ten anglický výraz, ale to je jen nepodstatný detail, který ale přidává knize na atmosféře. Vše uzavírá epilog, který je perfektním zakončením.

Hlavní postavou knihy je Marina. Trochu neobvyklé české jméno, ale budiž. Marina chce strávit se svými přáteli prázdniny v Americe, kde chce pracovat. A to je právě zádrhel. Když přistává čtveřice v Americe, Marina netuší, co jí čeká a vysněné prázdniny to zrovna nebudou... Jak popsat Marinu? Oblíbila jsem si ji. Je to normální holka, která má cíle a chce jich dosáhnout. Dokáže se poprat se situacemi, které ji život připraví do cesty. Nejednou jsem musela obdivovat její charakter a pevnou vůli, kterou v knize projevovala.

Kniha byla drsná. Dost realisticky popisovala určité scény, ve kterých bych se já nechtěla ocitnout ani náhodou. Několikrát jsem se pokusila vžit se do situace hlavní hrdinky a přejel mi mráz po zádech. Kniha obsahuje jedno velké ponaučení. Podvádět se nemá, a pokud to risknete, musíte počítat také s následky. Přemýšlím, jestli v tomto případě byla taková opatření nutná, ale věřila jsem jsem autorce každé slovo.

Sedla jsem si ke knize dopoledne, a večer jsem měla přečteno. Nepočítala jsem s tím, že knihu přečtu i s přestávkami na jiné činnosti takhle rychle. Ale v tomhle případě to prostě ani jinak nešlo. Markéta Plechšmídová napsala výbornou a čtivou knihu, nad kterou budu ještě dlouho přemýšlet, a rozhodně si na ní vzpomenu, až budu na nějakém letišti. Jsem totiž přesně ten smolař, který rozhvízdá každý rám. Ty potvory ten strach snad vycítí!


10/10


1 komentář:

  1. První, co mě zaujalo, byl zajímavý název. :) Do této chvíle jsem knize neslyšela, ale vypadá hodně zajímavě. Děkuju za tip.

    OdpovědětVymazat