úterý 6. října 2020

Rozhovor: David Lauda


Krásný den!

Jak jsem slíbila, mám tu pro Vás připravený další rozhovor, tentokráte s autorem knihy Jednorožec, Davidem Laudou. Pokud jste o knize ještě neslyšeli, nemusíte se divit, nachází se právě v předprodejové fázi na Pointa.cz. Já jsem ale měla šanci si ji mezi prvními čtenáři přečíst a moc se mi líbila. Originální, milá, vtipná... prostě paráda, četla se sama! :-) 

Pokud byste si ji chtěli sami přečíst a zároveň přispět na dobrou věc, můžete na její vznik přispět tady: https://bit.ly/KupJednorozce

A jak odpovídal autor na mé otázky? :-)


1. Kdy přišel ten moment, kdy jste si řekl: „Mohl bych napsat knihu?“

,,Asi před dvěma lety, po napsání několika povídek a pohádek pro děti. Původně měl být
povídkou také Jednorožec ale chtěl jsem tento příběh rozvinout více a touto formou také
upozornit na to, že laskavost, ochota a obyčejná lidskost je nejen v jednání se seniory ojedinělá
jako pravda v poslanecké sněmovně.“


2. Jaký je Váš vztah ke knihám? Jste knihomol, nebo spíše příležitostný čtenář?


,,Vztah ke knihám jsem si vypěstoval až na střední škole, kdy jsme se spolužákem založili také
amatérské divadlo. Začínal jsem klasikou jako E.A.Poe nebo Spalovač mrtvol a později přešel k
současné literatuře. Knihy jako Kráva nebeská či Muž jménem Ove mě ovlivnily natolik, že mám
úryvky z nich vytetované na ruce.“


3. Co Vám bylo největší inspirací při napsání knihy?

,,Největší inspirací mi byla současná situace, kdy se ze světa vytrácejí správné lidské hodnoty,
které na žebříčku popularity vystřídaly závist, přetvářka, neochota apod. Další inspirací bylo,
napsat příběh jiný než jsem v posledních letech nacházel ve většině knihkupectví. Třetí inspirací
mi byla má práce ve speciální škole, kterou bych podpořil částí peněz z prodeje knihy.“


4. Stalo se Vám při psaní, že jste se zasekl a nevěděl kudy dál?


,,Zasekl jsem se hned v momentu, kdy jsem se rozhodl, že Jednorožec nebude povídka ale
téměř stostránková kniha.“


5. Která část knihy pro Vás byla na napsání nejsnazší/nejtěžší a proč?

,,Každá část měla svá úskalí ale nejsnazší byla tzv. policejní část, kdy tak trochu přitroublí
policisté pronásledují v autě podezřelou osobu. Nejtěžší bylo napsat konec, nebo lépe řečeno,
vybrat ze dvou vymyšlených konců ten lepší.“



6. Jaké jsou Vaše zkušenosti s Pointou?

,,Mé zkušenosti s Pointou jsou zatím pouze pozitivní. Vybral jsem si skvělé spolupracovníky a
celou dobu před předprodejem i během něj komunikoval s pracovníky nakladatelství, kteří byli
ochotni s čímkoliv pomoci.“



7. Měl jste nějakou psací rutinu?

,,Jedinou rutinou pro mě bylo, uvařit si kávu nebo zajít do kavárny Daniel, nejlepší kavárny v
centru Ostravy a dát si kávu přímo zde. Kniha vznikala spontánně. Psal jsem to, co mě v danou
chvíli napadlo. Neměl jsem žádný scénář, žádný plán, jak bude kniha pokračovat, jen jsem
převáděl momentální myšlenky do počítače.“


8. Knihu Jednorožec mám přečtenou a jsem z ní nadšená. Nejvíc mě dostávala přirovnání, jak Vás napadala? Prostředí Ostravy?

,,Děkuji, to mě opradu těší. Přirovnání mě napadala porůznu a také spontánně. Většina
vycházela z toho, co se právě dělo v politice, showbyznysu a celkově společnosti nebo
jednoduše z toho co mám či nemám rád, jako například – naši nerozlučnost by nám záviděli i
smažák a hranolky – ty já prostě miluju. Opačný příklad – způsobil by víc škody než Leoš Mareš
ve státní opeře – opera je jeden z mála okruhů umění, které opravdu nemusím. Stejný vztah
mám také k Leošovi. Ostrava hrála roli spíše v tom, jaká kniha je. Tu syrovost a černý humor vám
žádné jiné město prostě neposkytne.“


9. Mimo psaní pracujete jako asistent pedagoga na speciální škole (část výdělku z knihy
Jednorožec bude věnováno právě sem). Dokážu si představit, že je to někdy náročná práce. Jak
jste se k ní dostal, co Vás vedlo k tomu, vydat se tímto směrem?

,,Je to náročná ale opravdu krásná práce plná slz, smíchu, bolesti i radosti a to doslova. Je to
škola pro žáky s kombinovanými vadami všeho druhu, takže je různorodá a to na ní mám
nejradši. Možná to bude znít jako klišé, ale tuto práci neberu jako ,,práci“ ale jako poslání. Můžu
denně pomoct někomu, kdo to opravdu potřebuje a odměnou jsou mi opravdové, nepředstírané
úsměvy a objetí od dětí a také pocit, důležitosti. K této práci jsem se dostal až několik let po
maturitě v oboru výchovná a humanitární práce, pro kterou jsem se rozhodl poté co se narodil
můj bratr a mě došlo, že se chci celoživotně věnovat dětem. Po tom, kdy mě odmítli na několika
mateřských školách protože jsem muž nebo protože mám na těle pár obrázků a písmen, jsem
pracoval v jiné oblasti, která mě nenaplňovala. Následoval kolotoč životopisů a pohovorů. Šanci
mi dali právě v naší škole, kde jsem si to zamiloval na první pohled. Jsme škola rodinného typu,
fungující na trochu jiných principech než běžné školy tohoto zaměření a to vyhovuje mě i ,,našim“
dětem. Abyste sem zapadli, musíte být stále tak trochu dítě a cvok a to se mi, myslím daří.“


10. Plánujete do budoucna napsat další knihu?

,,Momentálně se věnuji psaní knihy O kolečko víc. Bude to tak trochu magický a vtipný příběh o
chlapci na vozíku a jeho příhodách ve škole i mimo ni. Baví mě propojovat reálný a imaginární či
dětský svět, stejně jako u Jednorožce. Není vyloučeno, že se ale dříve nebo později pokusím
vydat básnickou sbírku- trochu drsnou, trochu romantickou, trochu dětskou a trochu bláznivou.
Některé z básní najdete už nyní na mém instagramovém účtu instagram.com/jednorozecofiko.“


11. Co byste vzkázal začínajícím autorům?

,,Nestyďte se vytáhnout své věty ze šuplíku a dát je přečíst světu. Možná vás překvapí, kolika
lidem vykouzlíte úsměv na tváři nebo způsobíte dojetí, strach či jiné emoce, které by bez vašich
textů zůstaly ukryté v jejich duších. Chcete-li knihu rovnou vydat, určitě doporučuju nakladatelství
Pointa, kde máte vše potřebné na jednom místě.“

Já moc děkuji za úžasné odpovědi, a pokud zaujala kniha i Vás, můžete přispět na tomto odkazu: https://bit.ly/KupJednorozce

A já závěrem prozradím, že část vybraných peněz zamíří do speciální základní školy v Ostravě :-) Takže Vás při čtení může hřát i dobrý pocit, že jste pomohli tam, kde je potřeba :-)




1 komentář:

  1. Líbí se mi autorův styl odpovědí a to, jak bere svoji práci asistenta pedagoga jako poslání. Moc často se to bohužel nevidí... :)

    OdpovědětVymazat