čtvrtek 17. září 2020

Rozhovor: Nelly Černohorská

 Krásný den!

Dnes tu mám něco pro fanoušky hororu. Již druhý týden běží na Pointě předprodej nové knihy, Zlovolné bytosti, kterou jsem Vám již představovala (TADY). Měla jsem možnost si knihu přečíst mezi prvními čtenáři, a jsem z ní nadšená! A dneska bych Vám moc ráda představila autorku této knihy, Nelly Černohorskou. Právě s ní jsem si pro Vás připravila rozhovor. 

A pokud byste měli o knihu zájem, můžete na její vznik přispět tady: https://bit.ly/KupBytosti


1. Kdy přišel ten moment, kdy jste se rozhodla napsat knihu? 

Jako mnoho jiných i já začala psát už někdy na základní škole. Většinou šlo o povídky a kratší básně, které nyní vykrystalizovaly v delší balady. Dosud jsem psala jen pro svou potěchu a sem tam jsem některé kusy přečetla svým nejbližším. Ohlasy byly vždy pozitivní. Chvíli po narození syna, když jsme si na sebe doma zvykli a nová situace se usadila, vytryskly mi z hlavy jednoho zimního dne při uspávání první verše Rusalky (jedna z balad Zlovolných bytostí) a pak už to šlo ráz na ráz. To byl TEN moment.


2. Jaký je Váš vztah ke knihám? Jste knihomol, nebo spíše příležitostný čtenář?

Miluji knihy! Asi tak bych svůj vztah k nim popsala. Jsem velký čtenář a také rychločtenář. Jak mě nějaká chytne, nepřestanu, dokud se nedostanu na poslední stránku. V obýváku máme velkou knihovnu, která se nám již celkem úspěšně začíná rozlézat i do jiných pokojů. Já si však nemůžu pomoci - přinést si domů plnou tašku nových (i starých) knih je skoro afrodiziakum.


3. Co Vám bylo největší inspirací při napsání Zlovolných bytostí?


Největší inspirací mi byla pověrečná vyprávění a pohádky. Také náš zalesněný kopec. V zimě nabývá docela zlověstného výrazu. Při pohledu na něj mi vždycky začne pracovat fantazie. Není tak těžké představit si cosi, co za nocí hrdelně vrčí schované v temném houští.


4. Stalo se Vám někdy při psaní, že jste ztratila nit a nevěděla kudy dál?

U básní ne. Nejsou zase tak dlouhé. Promyslím si příběh a zveršuji ho. Próza je mnohem těžší. Pomáhá mi, když si vytvořím kostru. Musím vědět, jakým způsobem se chci dostat z bodu A do bodu B. Také mi pomáhá psát po kapitolách, jakoby novela byla složena z několika kratších povídek. A když přeci jen někdy ztratím nit, dám si chvíli pauzu. Nic mě nehoní. Jdu se projít nebo zpracuji něco jiného, drobnějšího. Během té doby část mého podvědomí stejně neustále obrací tam a zpět onen zádrhel. Po nějaké době si k tomu zase sednu a najednou vím, co bude dál.



5. Jaká část knihy pro Vás byla pro napsání nejtěžší/nejlehčí a proč?

Nejlehčí jsou pro mě vždycky básně. Buď vytrysknou na povrch jako gejzír, nebo mám smůlu. Nejtěžší je zpracování prózy. Máte postavy, máte dějovou linku... To ale není všechno. Tady to teprve začíná. Než to všechno naházíte do hrnce, musíte vědět, kdy co přidat, jaké koření použít, jaké dávky zvolit, aby výsledná chuť byla co nejlepší. Není to sranda.


6. Jaká je Vaše zkušenost s Pointa.cz?

S nakladatelstvím Pointa jsem spokojená. Lidé tam jsou přívětiví a ochotní. Své práci rozumí. Často poradí. Nikdo mě nikdy neodmítl a komunikace je rychlá.


7. Zlovolné bytosti jsou dost… hororové. Máte ráda horory? Které?

Ano, horory jsou pro mě „topka“. K tomuto žánru tíhnu již od dětství. Nejraději mám Stephena Kinga, který je fantastickým vypravěčem se skvělým smyslem pro humor. Krom něj jsou to pak různé jednotlivé knihy, například V tomto domě straší (J. Boyne), Malý vetřelec (S. Waters), Exorcista (W. P. Blatty), Rosemary má děťátko (I. Levin) a spousty dalších. Dávám přednost klasice v tom smyslu, že nadpřirozeno je vážně nadpřirozeno. Nemám ráda, když si koupím horor, přečtu ho a zjistím, že ve skutečnosti v příběhu řádil duševně nemocný člověk. 


8. Plánujete napsat nějakou další knihu?

To bych samozřejmě moc ráda. Nápady jsou, jenom toho času prozatím moc není. Momentálně se plně soustředím na Zlovolné bytosti. Přála bych si, aby předprodej dopadl úspěšně. Momentálně jsme na 88 % z cílové částky, což není vůbec špatné a cíl se před námi už začíná rýsovat. Jsou to nervy, ale až to bude za námi, jistě se do psaní pustím znova.


9. Měla jste při psaní nějakou rutinu?

Mám syna, který má rok a půl. Za bdělého stavu neustále vyžaduje mou pozornost. Bez rutiny bych knihu nikdy nemohla napsat. Vždycky jsem počkala na dobu, kdy mi usnul v kočárku, vytáhla mobil a do poznámek ťukala balady i novelu. Ve chvílích, kdy jsem pro něj měla hlídání, přepisovala jsem příběhy do počítače. Jinak to vážně nešlo.


10. Jaké ohlasy jste zaznamenala na svoji tvorbu?

Nerada bych zněla nadutě, ale mým dosavadním čtenářům se má práce moc líbí, což mě opravdu nesmírně těší. Bez nich by má tvorba neměla smysl. Než jsem si vůbec dovolila vylézt na veřejnost, prošly Bytosti nemálo rukama. Tímto bych chtěla poděkovat zejména manželovi, Adéle Matouškové, Adéle Romanové, Kryštofu Petříkovi, Míše Riedlové, Evě Kudelové a Janě Osičkové - svým betačtenářům (Kryštofe, ty jsi samozřejmě alfa ;-) Všichni byli u samotného vzniku a poskytli mi cenné rady včetně nelítostné kritiky. Mé velké díky za podporu a za víru v Bytosti patří také Davidu Bátorovi a Ondřeji Šamárkovi.


11. Je něco, co byste vzkázala začínajícím autorům?

Začínajícím autorům bych určitě vzkázala, ať ve svém úsilí nepolevují a píší. Vždycky to za to stojí! Čím více toho napíšou, tím lépe - cvičení dělá mistra. Já sama si to pořád připomínám. Neméně důležitá je pak i četba. I zde platí již zmíněná přímá úměra - čím víc, tím líp. A hlavně čtěte žánr, který vás baví a jemuž byste se sami chtěli věnovat. A také - věřte si. Držím vám (nám) palce :-)




Moc děkuji autorce Nelly Černohorské za odpovědi na mé otázky a příjemnou spolupráci!

A pokud byste měli o knihu zájem, můžete na její vznik přispět tady: https://bit.ly/KupBytosti



1 komentář:

  1. Horory nejsou nic pro mě. Bojím se těméř u všeho. :)) Rozhovor ale opět skvělý.

    OdpovědětVymazat