neděle 20. září 2020

Recenze: Na hraně temnoty (Ztracen v čase #1)

Autor:
Nathaniel Wonderful & Theodora Stonewall
Vydáno: 2020
Počet stran: 160

Drahý čtenáři,
zůstavuji Tě s událostmi, které se odehrály v jiném světě, jiné době, a především v životě jiného muže jménem Zakhar. Čaroděje, jenž nalezl svobodu a vykoupení na místě z nejbeznadějnějších. Na dně starého kalamáře a na hrotu ostrého pera.

Jsem povinen tě však předem varovat, neboť tento příběh je vskutku ohavný. Krev prosakuje jeho zápletkou a kane po listech knihy, již právě držíš ve svých rukou. Cítíš to horko, které z ní sálá? Slyšíš ten tichý tlukot srdce? Ještě není pozdě ji odložit… Neboť do morku kostí zkažené jsou postavy v ní. Postavy, jež skutečně žily a stále žijí v tom cizím a nepřátelském světě. A námět, můj drahý čtenáři, ten samotný je na výsost odporný a věř, že pro mnohé taktéž i děsivý.
Nerad bych ovšem, aby zde došlo ke zmýlení, neboť bez seznámení se s neřestí, nelze doceniti krásu ctnosti. Obojí skloubí se totiž v každém z nás a jen když nalezneme odvahu, prozkoumat pečlivě obě strany téže mince, můžeme teprve s jistotou říci co přesně se v dotyčném člověku skrývá a jaký skutečně je.

Pakliže jsi dočetl až sem, vyzývám tě – Obrať list, smrtelníku…


Ke konci dubna jste si tady na blogu mohli všimnout recenze na knihu Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. S žádostí o recenzi mě tehdy oslovila dvojice autorů, Nathaniel Wonderful & Theodora Stonewall. Anotace byla lákavá, a já se do knihy s nadšením pustila... A byla skvělá! Když mi tedy přišla nabídka i na knihu, o které bude dnešní recenze, neváhala jsem. Styl autorů mě bavil, a věděla jsem, že nebudu zklamaná. Bohužel jsem se k jejímu přečtení dostala ještě později, než jsem očekávala...

Tentokrát je kniha oproti nevyzpytatelných cest osudu hozená trochu do hororu, což mě na první pohled zaujalo. Další věcí, proč si téhle knihy neskutečně cením, a celé nabídky spolupráce je, že mám jeden ze sto výtisků. Knihu nenajdete jen tak v knihkupectví, nebo v knihovně. Autoři se rozhodli jít proti proudu, a vydat knihu vlastním nákladem. Když se mi kniha dostala do ruky, hned jsem nalistovala na tiráž, abych věděla, kolikátý výtisk mám. Díky tomu je pro mě kniha speciální, a je mi jasné, že jí z knihovny opravdu nedám.

Při prvním pohledu mi bylo jasné, že to bude rychlé čtení. Na hraně temnoty je uzounká, malá knížka, čítající sto šedesát stran. Má měkké desky, a proto jsem na ní byla zvlášť opatrná. Mám radši hardbacky, ale v tomto případě mi ta měkká vazba seděla. Obálka je čistě bílá, jednoduchá. Narušuje ji pouze Krkavec na červeném poli, a stejně červená písmena, představující název knihy a série.

Ano, série! Když jsem zjistila, že Ztracen v čase je série, a tohle je první díl, byla jsem nadšená. Víc takových knih, takových autorů! Není to tak dávno, co jsem začala domácím autorům dávat šanci, a Nathaniel Wonderful & Theodora Stonewall mě přesvědčili o tom, že to má cenu. Styl jejich vyprávění je živý, barvitý, krásně si hrají se slovy, a při jejich příběhu si můžete být jisti, že se neztratíte. Pořád jsem byla v obraze, a musela pokračovat až do epického konce.

Propracovaná kromě děje je i vnitřní podoba knihy. Na hraně temnoty je rozdělena na sedm kapitol, jasně od sebe odlišených. Dělí se na "Časy" a každá kapitola je nějak pojmenována. To už často u knih vidět není. Další věcí je přidání obrázků. Jedná se o fotografie krajin, ale provedené v černé a červené barvě. Přidává to knize na temnotě. Nesmím zapomenout - po každé kapitole následuje maximálně dvoustránkový dodatek ke světě, ve kterém se příběh odehrává. Díky tomu se do knihy čtenář více dostane.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu měla několik hlavních postav, ale tady se autoři rozhodli zaměřit pouze na jeden hlavní charakter. Je tedy o dost jednoduší se zaměřit na děj, a já to jen přivítala. Hlavní postavou je v tomto případě Zakhar. Vyrůstal bez rodičů, byl zneužívaný, a v momentě, kdy se mu zdá, že už je všechno ztraceno, vezme si ho k sobě jako učně čaroděj. Zakhar dospívá a nakonec i on sám stojí před volbou, co se svým životem, a jestli se zlo zdá jako na špatná cesta...

Jsem moc ráda, že i tentokráte si na mě autoři vzpomněli a knihu jsme si mohla přečíst. Byla to temná a napínavá jízda, u které jsem až do poslední chvíle nevěděla, jak skončí. Hrozně se mi líbí styl psaní, čeština bez chyb a celkový nápad. A i když bych se ráda vrátila i do světa Nevyzpytatelných cest osudu, i návrat tohohle světa bude nedočkavě očekávat. 

10/10

2 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze. :) Navíc od českých autorů, což je vždycky super.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkujeme za krásnou recenzi a pevně doufáme, že ani pokračování příběhu nezklame.

    OdpovědětVymazat