čtvrtek 9. července 2020

Rozhovor: Johanka Jančová



Krásný den! 

Dnes bych Vám ráda v rámci dalšího rozhovoru představila další autorku a knihu, na kterou se pokoušíme společnými silami vybrat potřebné finanční prostředky. Johance Jančové a její knize Přísná (a občas tak trochu nymfomanka) právě běží kampaň na Pointě. Pokud by Vás rozhovor zaujal, a rozhodli se přispět, můžete na následujícím odkazu: 

Jak se ke knize autorka dostala? Proč právě Pointa? Toto a mnoho víc se můžete dočíst ve článku níže! 

1. Kdy přišel ten moment, kdy jste si řekla: „Mohla bych napsat knížku?“ 


Asi bych měla přiznat, že to není má první kniha. Ale popud k napsání Přísné (a občas tak trochu nymfomanky) přišel po jisté konkrétní kontroverzní události. O některých “událostech” se nedá mluvit nahlas, můžou se jen napsat.

Pravdou je, že jsem s vydáním téhle knihy hodně váhala. Ale byla napsána a já ji četla znovu a znovu a říkala si, že by to byla opravdu škoda, protože je to to nejlepší, co jsme v životě napsala. Každý kdo si ji přečte, si mě dosadí do nějaké postavy a všechny příběhy jsou hodně silné a autentické, což byl i důvod, proč psát pod pseudonymem, i přes všechna úskalí a komplikace, které anonymita přináší. Teď jsem za to obzvlášť ráda, protože po zveřejnění názvu Přísná (a občas tak trochu nymfomanka), mi na můj FB profil (Johanka Jančová), začalo psát hned několik mužů… Je zajímavé sledovat, co v mužské fantazii probudí slovo nymfomanka, aniž by viděli můj obličej a nebo postavu, projevují o mě značný zájem 😂


2. Jaký je Váš vztah ke knihám? Jste knihomol, nebo příležitostný čtenář?

Ráda se přenáším do snového světa, když v realitě nenacházím, co potřebuji, takže ano, čtu ráda.


3. Co Vám bylo největší inspirací při napsání knížky?

Život. Můj a lidí které jsem potkala a jejichž příběhy mě zaujali natolik, že mi přišlo zajímavé o nich napsat. Často se zamýšlím nad otázkou, zda má někdo ideální život. A připadá mi, že ne. Všude je něco.


4. Jak jste sestavovala tým, který Vám knihu pomáhá vydat?

K obrazům z dílny JajaArt jsem se před časem dostala díky aukci pro dobrou věc a jeden mě natolik zaujal, že jsem Janu Janouškovou poprosila o ilustraci knihy. Jirku Houžvičku jsem si vybrala, protože dělal grafiku zatím nejvíc knihám na Pointě a stejně tak sazbu a zbytek byl dílem náhody, kdy se mi líbily profily uživatelů, ale neměla jsem na ně žádná doporučení. Hodilo by se, aby na Pointě začalo fungovat i zpětně hodnocení každého knižního kolegy, člověk by dopředu věděl víc, kdo je pro něj vhodný. A věřím, že by to celou službu zlepšilo. Kolegové by se víc snažili 😁




5. Proč jste si pro vydání své knihy zvolila zrovna Pointu? Jak jste na ni narazila?

Původně měl rukopis vyjít před jedno nakladatelství, ale byl problém s mou anonymitou. Pointu znám od jejího prvopočátku, kdy po emailu zjišťovali od autorů, co by bylo fajn, ještě než vznikla. Dlouho jsem ji pozorovala a pak se rozhodla ji zkusit.


6. Jak byste popsala svoji zkušenost s Pointa.cz?

Vesměs dobrá, Veronika Mahdalová se opravdu snaží celou cestu kolem vydání ulehčit. Ale na počátku jsem byla docela naivní, myslela jsem, že za mě na Pointě udělají větší část marketingu a propagace kolem knihy. Což se mi záhy ukázalo, že tak rozhodně není a celé je to na mně. A jelikož vydávám pod pseudonymem a nechci, aby o tom věděl někdo z mých známých a natož z rodiny, je docela potíž rozšířit povědomí o mé knize Přísná (a občas tak trochu nymfomanka). To je i důvod, proč jsem se musela obrátit na influencery o pomoc.


7. Stalo se Vám při psaní, že jste ztratila nit a nevěděla, jak pokračovat?

Ne. Spíš naopak potřebuji zaznamenat nějakou část, myšlenku, ale nemám prostor pro psaní.


8. Která část knihy pro Vás byla nejsnazší, a naopak nejtěžší na napsání, a proč?

Jako první vznikl deník, ten se mi psal sám a zbytek knihy ho uzamkl ve svém jádru. Snažila jsem se o přirozené navázání a hodně si pohrávala s tím správným načasováním, kdy bude deník objeven. Jedna z těžších části byla popsání zármutku po odchodu blízké osoby. A i některé erotické zážitky, hlavní hrdinky deníku, popsat je autenticky. Ale celé mě to dost bavilo, takže nemůžu vysloveně říct, že by bylo něco nejtěžší.


9. Plánujete napsat nějakou další knihu?


Už další knihu píšu. Kdo zažil celý proces, tak ví, jak je vše zdlouhavé, takže od dopsání knihy Přísná (a občas tak trochu nymfomanka) uplynuly už dva roky.


10. Existuje ve Vašem životě někdo, kdo je pro Vás vzorem?

Ano, někteří lidé mě skutečně inspirují a jeden človíček mi nejbližší dodává hodně optimismu a radosti.


11. Měla jste při psaní nějakou rutinu?

Rutina jsou následné korektury, pořád dokola číst stejný text. Taky rutinní "honění" některých kolegů, aby dodržovali termíny.


12. Je něco, co byste vzkázala člověku, který chce napsat knížku, ale neví si rady?

Zvláštní otázka. Pokud chci napsat knihu, tak ji napíšu. Pokud nevím o čem psát, tak bych asi fakt psát neměl/a.

Spoustu lidí, i díky americkým filmům, vidí spisovatelství jako proslavení se a získání fůry peněz, ale tak to bohužel u nás v Čechách nefunguje. Ale na to přijde každý autor. Je to spousta práce, energie a času. Podbízení se nakladatelstvím, sponzorům mnohdy i čtenářům apod. musí se ustát velké množství kritiky, protože lidé moc rádi kritizují, mnohdy aniž by knihu četli. To všechno za skoro žádný výdělek. Při přepočtu na hodinovou mzdu se víc vyplatí doplňovat zboží v supermarketu. Jen malá promile autorů, kteří píší mistrovsky se chytne a něco málo si vydělá. Což je finanční pohled. Ale pak existuje taky řada snílků, k těm se řadím i já. Mě osobně psaní baví, ale už kolikrát jsem si říkala, že bych se měla přeorientovat a svou energii zaměřit jinam. Sice mě to baví, ale taky ráda dělám smysluplné věci. Takže když pak kniha nevyjde, přijde mi to jako úplně zbytečně promrhaný vzácný životní čas. Je to na každém a vlastní zkušenost je k nezaplacení.


    Odkaz na předprodej knihy: https://bit.ly/KupPrisnou







1 komentář: