pátek 29. května 2020

Recenze: Růžové vrány: Muzikantky v 21. století

Autor: Pavla Jonssonová
Vydáno: Volvox Globator, 2020
Počet stran: 236

Kniha Pavly Jonssonové přináší dvacet rozhovorů s předními českými muzikantkami, které spojuje příslušnost k české hudební alternativní scéně. Autorka se v nich snaží zjistit odpovědi například na tyto otázky: Proč je tak málo dívčích skupin? Kam se ztrácí většina nadaných děvčat? Je tvořivost žen odlišná od kreativity mužů? Co zajímavého a nového přinášejí ženy do hudební tvorby? Jak jinak řeší klasické otázky spojené s hudební produkcí? Existovala nějaká česká odpověď na americké hnutí riot grrrls z devadesátých let? Rozhovory zkoumají jejich osobní historii, tvůrčí metody, názory na situaci žen v hudbě a v životě vůbec a jak spiritualita ovlivňuje jejich práci. Ukazují provázanost zúčastněných a spřízněnost hudební i lidskou.

Každý rok se na březen moc těším, hlavně díky skvělé akci u Kosmasu, na kterou jste mohli narazit - je to Velký knižní čtvrtek. Letos se bohužel tato akce trefila do začátku koronavirové krize, ale i tak vyšlo patnáct novinek, na které jsem byla strašně zvědavá. Dostala jsem možnost si některé tituly vybrat k recenzi, a já tuto šanci samozřejmě využila. Vybrala jsem si pět knih, které mě oslovily na první pohled.

Jednou z těchto novinek byla i Růžové vrány: Muzikantky v 21. století. Kniha má pevné desky s lesklým přebalem. Novinka Růžové vrány mě zaujala především svou obálkou, protože pouze ta ze sebe vyzařuje neskutečné množství energie a síly. Zároveň jasně nastiňuje, o čem bude během čtení řeč. Anotace byla také podstatná, ale důležitý je především seznam muzikantek, které zde odpovídají na otázky.

Autorka si pro své hosty vybrala několik otázek. Mezi odpovídajícími najdete Zuzanu Fuksovou, Moniku Načevu, Beátu Hlavenkovou, Mary C, Elišku Kohoutovou, Marku Míkovou, Vladivojnu La Chia, Stinku, Katku Šarközi, Dagmar Andrtovou, Muchu, Martu Kovářovou, Ivu Bittovou, Evu Turnovou, Kristýnu Skalickou, Radůzu, Lenku Dusilovou, Pavlu Milcovou, Gaia Mesiah a Janu Tóthovou. Knihu uzavírá "speciální" rozhovor - hudební publicista Petr Ferenc zpovídá přímo autorku.

Každý rozhovor má před sebou menší představení osoby, o které daná část bude. Rozhovory jsou doplněny černobílými fotografiemi. Samotné rozhovory jsou vedeny jasně a stručně. Každá z odpovědí muzikantek je upřímná, je znát, že nesnaží realitu přikrášlit. Dotázané odpovídají na otázky ohledně současné scény, postavení žen v kolektivu... Některé otázky se opakují, jiné jsou mířené přesně na tělo. Je znát, pokud se autorka zná s některou z muzikantek lépe, tyto rozhovory jsou takové... vzpomínkové.

Přiznám se, že z výše zmíněných jmen znám jen některá. Při četbě jsem si pouštěla písničky interpretek a zjistila, že jich spoustu neznám. Kniha mě zajímala i z důvodu, že sama hraju na kytaru a ukulele, chodila jsem ho ZUŠky a hudba mi vždycky byla blízká. Bylo zajímavé si přečíst názor na muziku a cestu k ní zase z jiných pohledů.

Kniha sama o sobě je velmi čtivá. Obsahuje zajímavé názory a postřehy. Autorka položila svým kolegyním zajímavé dotazy a dostala se jimi k jasným odpovědím. Navíc je kniha pěkně zpracovaná i graficky, líbí se mi přidání fotografií, zvýraznění otázek oproti odpovědím. Ale není to kniha, kterou je dobré si přečíst naráz. Já jsem přečetla jeden rozhovor, na chvíli knihu odložila a po čase se pustila do dalšího čtení.

8/10


2 komentáře:

  1. Je dobré se dozvědět sem tam o nových muzikantech. :) I když popravdě, teď jsem od hudby tak moc vzdálená, že ji poslouchám leda v autě.

    OdpovědětVymazat
  2. To vypadá na zajímavou knihu. Hudbu mám moc ráda a sama hraju, takže bych se ráda ponořila do hudebního světa, ukázaného z jiného úhlu pohledu. :)

    OdpovědětVymazat