čtvrtek 7. května 2020

Recenze: Mýtné

Orig. název: The Toll
Autor: Cherie Priest
Překlad: Zuzana Vrbová
Vydáno: Fobos, 2020
Počet stran: 328

Vydejte se na výlet do hororového prostředí americké jižanské gotiky.
Státní silnice 177 se táhne podél močálu Okefenokee ve státě Georgie. Když tudy člověk projíždí od východu k západu, mine na trase před vstupem do parku šest mostů. Když ale jede od západu k východu, může jich jednou za čas potkat i sedm. Raději by však měl doufat, že se tak nestane…
Titus a Melanie Bellovi jsou na cestě do parku Okefenokee, aby tam strávili líbánky plavbou po močálu na kánoi. Než dorazí na místo určení, kde na ně čeká rezervovaná chatka, potká je na cestě malé zdržení. Vozovka se začne zužovat a oni jsou nuceni zastavit před starým vratkým mostem s kamennými pilíři, kudy může projet maximálně jedno auto.
Když se později Titus probudí uprostřed silnice, po mostě se slehla zem a stejně tak i po jeho ženě. Zavolá tedy na policii, kde mu ale oznámí, že na Státní silnici 177 se žádný takový most nenachází…
Napínavý hororový román se svéráznými postavami a ještě svéráznějším jižanským městečkem, který vás dost možná na čas odradí od návštěvy jakéhokoliv močálu.

Moje karanténní zásoby na čtení se pomalu zmenšují. Mýtné jsem nijak neplánovala číst, ale kniha mi byla nabídnuta k recenzi a já neodolala. Miluju horory a tady to bylo napsané rovnou na obálce! To bylo jasný, musela jsem si ji přečíst. Nakonec mi ale na poličce zůstala trochu déle, než jsem čekala. Pořád jsem se k ní nemohla dostat, ale! Už mám přečteno a dneska o knížce Mýtné bude recenze!

Na první pohled jsem obálku moc nezkoumala, a nějak mi nedošlo, že je na obálce most, okolo kterého se točí celá kniha. S tím souvisí proč jsem si knihu chtěla přečíst. Já nečetla anotaci, pro mě bylo rozhodující to slovíčko horor na obálce. No a ty věci co jsou v horní části obálky jsem považovala za krápníky. Teď už vím, že to jsou nějaké stromy. Obálka je správně temná, tak jak by u hororu měla být. Kniha má pevné desky a přebal, na které jsme od Fobosu zvyklí.

Kniha Mýtné je rozdělena na dvacet devět kapitol, které jsou spíše delší. Ve vyprávění se střídají všechny postavy, takže chviličku mi trvalo, než jsem si na styl knihy zvykla. Začátek byl pomalejší, a postupně se děj rozjížděl. Bohužel, k největší zápletce došlo až na posledních cca padesáti stránkách. Musela jsem přetrpět těch prvních dvě stě padesát stran. Byly momenty, kdy jsem knihu chtěla odložit, ale to jsem nikdy neudělala. Vždycky jsem zatla zuby a četla.

Nedá se říct, že by kniha měla hlavní postavu. Jak jsem se už zmínila, kapitoly jsou vyprávěny z pohledů různých postav. I proto jsem si možná žádnou neoblíbila, a nijak zvlášť nezkoumala její charakter. To mi přijde třeba jako strašná škoda, některé postavy by si to vykreslení do detailů zasloužily.

Přečtením téhle knížky jsem si chtěla trochu zkrátit čekání na Přízraky domu Carrowů. Tahle série je skvělá, a já myslela, že by se jí Mýtné mohlo aspoň trochu vyrovnat. No, nepovedlo se. Miluju horory, ale tady byl spíš horor to čtení, než samotná kniha.

Musím říct, že jsem čekala něco trochu lepšího. Víc temnoty, víc napětí a rozhodně méně nesmyslů. Je v knize pár míst, která jsem úplně nepochopila, ale říkala jsem si, že když budu číst dál, třeba na svoje otázky dostanu odpovědi. Nedostala. To, že se děj rozjel až v posledních padesáti stranách jsem už zmínila.

4/10






2 komentáře:

  1. Podle anotace, obálky a hlavně slova "horor" na ní, bych čekala něco jiného. Jak píše něco děsivého a hororového. Škoda, že kniha nesplňuje očekávání. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě taky... bohužel, ne každá kniha je skvělá a tahle byla prostě jen jedna z nich :-)

      Vymazat