Recenze: Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

Autor: Nathaniel Wonderful & Theodora Stonewall
Vydáno: 2020
Počet stran: 324

Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her. Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemáme jmen.
Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi.
Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit.
Nevyzpytatelné jsou cesty osudu…
A stejně tak neexistují hranice zlomyslnosti bohů.

Čeští autoři umí překvapit. U několika knih, které jsem od nich měla možnost v letošním roce číst, jsem byla velmi mile překvapena. Další domácí knihou, kterou jsem měla možnost si přečíst je, vydaná vlastním nákladem v počtu 100 kusů, fantasy paráda, Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Byla jsem opravdu zvědavá, název mi moc nenapověděl, co bych měla očekávat, ale anotace vypadala slibně.

Každý autor, který se pokus jít se svojí kůži na trh u mě má velký obdiv. Čím déle se v knižní sféře pohybuji, tím více lidí jsem poznala. Vím, jak je těžké vydat knihu, získat přízeň vydavatele... A nedivím se, že někteří radši volí cestu vlastního nákladu. Já jako recenzent si takového kousku vážím o to více, přeci jen, můžu si říct: "Na světě je jen sto podobných knih, a já mám jednu z nich!" V tom mě utvrzuje i razítko s číslem 25 na konci knihy.

Kniha je rozdělena na devět kapitol, celkový objem knihy je něco málo nad dvě stě stran. Kapitoly jsou spíše delší, ale musím říct, že mi to v tomto případě nevadilo. Už po první kapitole jsem se začetla, a během jediného víkendu, během kterého jsem stihla i spoustu jiných věcí, jsem měla dočteno, ani jsem nevěděla jak! Kniha je plná akce, napětí a magie, takže něco pro mě.

Důležitým prvkem všech knih je přímá řeč. Tady není nijak vyumělkovaná, je napsaná tak, jako by postavy opravdu diskutovaly. Sem tam padne nějaký ten vulgarismus. Ale není to nijak přehnané, ani se nevyskytují ve velkém množství. Díky lidskému způsobu psaní tak do knihy zaplujete, ani nevíte jak. Postavy také promlouvají vnitřní řečí – tyto úseky jsou šikovně označeny kurzívou, takže je stoprocentně nepřehlédnete.

Za zmínku stojí hlavní tři postavy. Charakterů se zde samozřejmě vyskytuje více, ale spíše se příběhem mihnou a vyplňují děj. Jako první je čtenářům představen elf s kouzelnými schopnostmi, Pipin. Je to takové naivní nemehlo, které pokazí, na co sáhne. Ale jeho naivita a hloupoučká povaha se zase promítá na humorné stránce knihy. Další postavou je zlodějka Eiri, kterou jsem si asi oblíbila nejvíce. Je statečná a dodává příběhu šmrnc. Posledním do trojlístku je Chodec. Je to temnější postava, má své strašáky ve skříni a já vlastně nevím, co si o něm myslet.

Kdybych měla knihu Nevyzpytatelné jsou cesty osudu k nějaké jiné publikaci přirovnat, jednomyslně bych řekla Tolkienův svět, Pán prstenů. Objevují se tu rasy, které se objevují v mé milovné Středozemi, a není to jediná podobnost. Díky tomu jsem se do knihy neskutečně rychle vžila a přečetla sto padesát stran na jeden zátah, když mi vyšel čas.

Jsem neskutečně ráda, že se ke mně kniha Nevyzpytatelné jsou cesty osudu dostala. Její čtení byl neskutečně příjemný návrat do minulosti, kdy jsem četla převážně fantasy. Moc jsem si návrat do dětství užila. Myslím si, že by si dokázala celkem hravě najít svou základnu fanoušků. Za mě neskutečné překvapení!

8/10

Na stránku knihy se můžete podívat TADY.