úterý 7. dubna 2020

Recenze: Lobotomík

Autor: Pavel Bušta
Vydáno: Argo, 2019
Počet stran: 104

Po dvou povídkových a dvou básnických sbírkách přichází mladý pražský autor se zbrusu novou prózou na rozhraní moderní pohádky s psychedelickými prvky a dystopické novely. Vypravěč příběhu, jenž si říká Lobotomík, chlapec s hlubokou jizvou na hlavě po prodělané operaci mozku, přebývá v podivném zařízení zvaném Nemříž. Mezi ještě podivnějším osazenstvem ústavu má dva blízké přátele: dívku Darju s poruchou slzných kanálků a červeného pavouka s tmavými slunečními brýlemi jménem Reginald. Jednoho dne důmyslný pavouk Reg zosnuje útěk všech tří přátel z ústavu a začíná nedlouhá, zato dobrodružná a fantaskní cesta za svobodou a poznáním, co vlastně je a co není skutečné.


Jedním z mých neoficiálních předsevzetí pro letošní rok bylo i to, že musím dát další šanci českým autorům. V minulosti jsem od nich samozřejmě něco četla, ale nebylo to zrovna... dobré čtení. Chtěli se něčemu vyrovnat, napodobit něco jiného, a zapomněli psát vlastní příběh. Na dlouhou dobu jsem na české knihy neměla náladu. Ale letos se mi už doma sešlo několik knih od českých autorů a já jim opět přicházím na chuť. A zatím jsem měla šťastnou ruku!

Ke konci ledna se mi na instagramu ozval Pavel Bušta s nabídkou své knihy Lobotomík k recenzi. Musím říci, že jsem si knihou nebyla jistá. Není to kniha, kterou jsem si vybrala kvůli obálce, ale hlavně kvůli anotaci. Co mě přinutilo souhlasit bylo to, že se jedná o něco mezi psychedelickou pohádkou a dystopickou novelou. Netušila jsem, co si pod tím přesně představit a přemohla mě zvědavost.

Co se týká prvního pohledu na knihu, připomněla mi ty starší knihy, které si pamatuji když jsem byla malá, ale to i obsahem. Kniha má totiž jiné písmo, než na jaké jsem obvykle zvyklá. Jiný font a je tučné, po celou knihu stejné. Motiv obálky jasně odpovídá tématu knihy. Lidský obličej, jednoduše nakreslený, jsem neodhalila na první dobrou, ale až v momentě kdy jsem knihu do ruky vzala po několikáté. Na hlavě "parazituje" pavouk, o dost detailněji provedený. Oceňuji pevnou vazbu s přebalem.

Lobotomík je rozdělen na 8 kapitol. Kniha není nijak dlouhá, kapitoly jsou ale krátké. Celou knihu totiž doplňují červeno - černo - bílé ilustrace, a navíc i písmo je větší, takže jí budete mít přečtenou za chvilku. Já se přiznám, že jsem jí přečetla ještě ten týden, co mi dorazila. Ale nedokázala jsem si na ni vytvořit názor. Nechala jsem jí chvíli ležet a pak se k ní opět vrátila. 

Hlavní postavou a zároveň vypravěčem je chlapec, který si říká Lobotomík. Hned od začátku nás vtahuje do svého příběhu a seznamuje nás se svými přáteli, Darjou a Reginaldem. Společně utíkají ze zaříření, které se jmenuje Nemříž, a vydávají se vlastní cestou. Jsou to sympatické postavy, ke kterým si během několika málo vět vytvoříte pouto a fandíte jim.

Jak je již uvedeno v anotaci: Jednoho dne důmyslný pavouk Reg zosnuje útěk všech tří přátel z ústavu a začíná nedlouhá, zato dobrodružná a fantaskní cesta za svobodou a poznáním, co vlastně je a co není skutečné. Tahle věta je naprosto přesná a důležitá. Celá kniha je jedna velká cesta a čtenář pochybuje mezi tím, co je skutečné a co ne. To mě místy malinko rozhodilo, opravdu jsem měla momenty, kdy jsem netušila a musela se ve čtení vracet.

Kniha Lobotomík mě neskutečně překvapila. Četla jsem jí s časovým odstupem několikrát a pokaždé na mě neskutečně zapůsobila. Je mnoho přídavných jmen, jakými bych knihu nazvala. Mým problémem je, že příliš přemýšlím, a ani tady tomu nebylo jinak. Tím pádem jsem se několikrát zasekla a prodloužila si čtení. Místy matoucí, depresivní, ale rozhodně povedené dílko. 

8/10




2 komentáře:

  1. Mě kniha úplně minula, nikde jsem o ní neslyšela a popravdě i kdyby ano, asi by mě nezaujala. :) Tvoje recenze mě ale docela "nahlodala" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mrzí mě, že nebyla tolik vidět :-) Je to taková jednohubka, i když uznávám, že nesedne asi každému :-)

      Vymazat