pondělí 9. března 2020

Recenze: Všechno je lež

Orig. název: All the Lost Things
Autor: Michelle Sacksová
Překlad: Milan Lžička
Vydáno: Cosmopolis, 2020
Počet stran: 264

Už je to dlouho, co sedmiletá Dolly strávila nějaký čas se svým tátou. Když jí oznámí, že se spolu vydají na velké dobrodružství, je proto úplně nadšená. Konečně budou zase spolu!

První den na cestě je neuvěřitelně vzrušující. Každá zastávka je pro Dolly nový zážitek – mléčné koktejly, nákupy, zábavní park a spousta nezdravého jídla, které jinak nesmí jíst. Navíc má poprvé tátu jen sama pro sebe… Jenomže jak cestují dál a dál na jih, otec začne být náladový, paranoidní, a občas i trochu děsivý. Zábava se vytratila, domov je daleko a Dolly si už není jistá, jestli se vůbec vrátí zpátky…

Vždycky, když čtu knihu autora od kterého jsem něco četla dříve, je v tom velké očekávání. Nerada se do takových knih až na výjimky pouštím. Napadá mě pak spousta otázek... Bude tahle kniha lepší/horší, než ta, co jsem četla dříve? Najdu nějakou podobnost? Navazují na sebe? A další, prostě klasika. Od Michelle Sacksové jsem četla thriller V dobrém i zlém, který se mi moc líbil. Recenzi si můžete přečíst TADY. Dnes jsem tu s recenzí na další knihu této autorky, Všechno je lež.

Předchozí kniha od Michelle Sacksové byla skvělá. Temná a mrazivá. Na další knihu, Všechno je lež, jsem měla tedy obrovská očekávání. Obálka je jednoduchá, ale přesně odpovídá tématu knihy. Celá se odehrává na cestách, a tím pádem se autorka ani nezdržuje popisy prostředí, za to má ode mě velké plus. Super je, že jsem s knihou mohla cestovat, má pevné desky s přebalem. 

Kniha je rozdělena na několik delších kapitol, a ty posléze na menší úseky. Kapitoly se jmenují dle dní v týdnu, a dohromady i ten týden dají. V tomto případě mi delší kapitoly nevadily, autorka vsadila na svižnost děje a přímou řeč. Knihu vypráví sedmiletá dívka, a tím pádem je tady prostorů na promluvu opravdu hodně. Je to zvláštní pohled, musela jsem si na něj chvilku zvykat. Navíc, některá slova jsou napsána velkými písmeny. Proč, to si můžete vydedukovat sami.

Jak jsem se již zmínila, hlavní postavou je sedmiletá dívka. Jmenuje se Dolly a má za nejlepší kamarádku/dvojče plastovou hračku, kobylku Clemestu. Právě s ní vede většinu rozmluvu v knize, a při ní zjišťujeme, že Dolly je na svůj věk celkem vyspělá. Používá neobvyklá slova, která děti v jejím věku nemají ve slovní zásobě. To mě malinko zaráželo. Vyskytuje se tu i Dollyin otec. Je to taková ta postava, které už od začátku nevěříte.

V knize V dobrém i zlém se jednalo o manželské problémy, a ani tady tomu není jinak. Rozdíl je, že celý příběh je vyprávěn z pohledu sedmileté Dolly, která čtenáře seznamuje se všemi vodítky. A ač jsem nechtěla, zhruba od čtvrtky knihy jsem tušila, kde je zakopaný pes. Kvůli tomu jsem možná dospěla k názoru, že autorčina prvotina byla lepší.

Měla jsem obrovská očekávání, a ta se mi celkem i vyplnila. Při srovnání s minulou knihou musím říci, že se mi prvotina líbila víc. Byla temná a nečekaná, ale i tahle měla něco do sebe. Našly se tu podobnosti, ale i tak to byla čtivá a zajímavá kniha. Za spád děje měla ovšem lví podíl přímá řeč, které tu byla spousta.

8/10

Za recenzní výtisk knihy Všechno je lež moc děkuji nakladatelství Cosmopolis.



1 komentář:

  1. Pěkná recenze. :) Kniha vypadá hodně zajímavě, i když si nejsem jistá tím vyprávěním sedmiletého děvčete.

    OdpovědětVymazat