neděle 15. března 2020

Recenze: V rouše beránčím

Orig. název: Lampaan vaatteissa
Autor: Simo Hiltunen
Překlad: Linda Dejdarová
Vydáno: Bookmedia, 2019
Počet stran: 458

Nikdo nezůstane ušetřen. Šťastná rodina – tak to alespoň říkají sousedé. Ale přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky, poté samotnou matku, a nakonec – sebe. Finský kriminální novinář Lauri Kivi začíná psát rozsáhlý článek o rodinných vraždách, který ho zavede do jeho vlastní minulosti a zdrcujícího dětství a také do života jeho dospívající dcery. Kivi má pocit, že zde se nejedná o náhodné vraždy. A má naprostou pravdu. Ale v mnohem šílenějším smyslu, než si kdy dokázal představit… V rouše beránčím je příběh o násilí, které je předáváno z generace na generaci, ale také o odpuštění.

Poslední dobou čtu knihy různých žánrů. Ale pořád drtivou většinu tvoří krimi, thrillery a zkrátka to temnější čtení, u kterého nevíte, jak celá kniha skončí. Díky spolupráci s projektem Kniha měsíce se mi k recenzi dostala i kniha V rouše beránčím, která mi jako překvapení se vzkazem dorazila na konci ledna. Bohužel jsem se k ní dostala až teď. Knihu jsem nečekala, ale několikrát jsem jí zahlédla a říkala si, že by nemusela být marná.

Už jen pohled na obálku. To stačilo a já se začala těšit. Byla jsem zvědavá, jak autor propojí vlka a zároveň vraždy. Ale zpět k obálce. Je překrásná, neskutečně se povedla. Když se desky otevřou, a podíváte se na celou vazbu, koukají na Vás oči vlka. Má to neskutečné kouzlo. Jsem taky moc ráda, že má kniha pevné desky a přebal.

Kniha je zajímavá i co se týká rozdělení. Nejsem zastáncem dlouhých kapitol. Tady ale byl příběh rozdělen na šest částí, které jsou posléze rozkouskovány na menší úseky, maximálně tři stránky dlouhé. Poznáte je tak, že je mezi nimi vynechané místo, a několik prvních slov je napsáno velkými písmeny. Četba ubíhala díky tomuto rozdělení rychle, jediné, co mě brzdilo, byla možná až trochu brutální místa, která jsem potřebovala rozdýchat.

Hlavní postava se jmenuje Lauri Kivi. Trošku zvláštní jméno, ale po nějaké době jsem si zvykla a nepředstavovala si nelétavého ptáka z Nového Zélandu s notýskem. Lauri je totiž kriminálním reportérem u významných novin, a tak má blízko ke zločinu. Není tedy divu, že se k němu také dostane. Brzy se seznamujeme s jeho minulostí, a postupně chápeme, proč je tato postava pro tuto knihu perfektní. Lauri bojuje s minulostí, vnitřními démony a s vrahem, který venku pobíhá.

Tématem celé knihy jsou rodinné vraždy. Matky, otce a dětí. Byla místa, až děsivě detailní, kdy jsem i já musela knihu zaklapnout a jít na chvilku na vzduch, nebo zkrátka dělat cokoli jiného. Vydržím toho hodně, ale sem tak už toho bylo opravdu moc. Pokud tedy patříte mezi čtenáře se slabší povahou, rozmyslete si četbu.

Co říci závěrem? Kniha V rouše beránčím je skvělá. Autor píše tak, abyste měli pocit, že Vám někdo dýchá za zády. Fandíte a zároveň hádáte, kdo by mohl za tím vší stát. Jednou je to tenhle, o několik stránek dál je to někdo jiný. Já až do poslední chvíle neměla ani tušení, kdo je tím zloduchem. Neskutečně čtivá kniha, která mi nahnala husí kůži.

9/10

Za knihu V rouše beránčím děkuji projektu Kniha měsíce!




2 komentáře:

  1. Pěkná recenze. :) Souhlasím, že už jen pohled na obálku člověka navnadí a nutí k přečtení. :)

    OdpovědětVymazat
  2. POvedená recenze! Anotace je více než lákavá, takže knihu si určitě přečtu, ale obálka se mi tedy vůbec nelíbí :D

    OdpovědětVymazat