sobota 28. března 2020

Recenze: Kdysi dávno v budoucnu

Autor: Jaroslav Konvička
Vydáno: MaHa, 2020
Počet stran: 98

Kniha přináší sbírku krátkých povídek, které se svými tématy dotýkají téměř všech aspektů lidského života. Obsahuje jak příběhy vycházející z běžných mezilidských vztahů, tak i hluboce filozofické až duchovní povídky s nádechem východního pojetí světa. V díle se můžete pozastavit nad věčnými otázkami týkajícími se života a smrti, anebo vnímat zrcadlení klasických vlastností lidí.

Jsou knihy, u kterých si přečtete anotaci a dáte jim šanci. Nebo čtení na doporučení známých. Ale pak jsou tu knihy, které vidíte, a už na první pohled víte, že je to prostě ono. Proběhne pověstné CVAK, nemusíte ani číst a víte že to bude to pravé ořechové. Takové CVAK se mi stalo u Kdysi dávno v budoucnu. Jaroslav Konvička se mi ozval a nabídl mi své knihy k recenzi... Chtěla jsem si přečíst obě, neváhala jsem. Jako první jsem si ke čtení zvolila Kdysi dávno v budoucnu, o které bude dnešní recenze.

Za to CVAK měla asi velký podíl obálka. Je překrásná, stejně jako ilustrace, které kniha obsahuje. Má je na svědomí Tereza Posoldová. Opravdu překrásné, kouzelné... skvělý výběr ilustrátorky! Ale zpět k obálce - na první pohled mi připomněla Malého prince. Doufala jsem, že mi kniha také předá nějaké to moudro, a tak se taky stalo.

Kniha je rozdělena na krátká povídání. Není to kniha, ke které by si autor sedl, a napsal jí na jeden zátah. Za každým příběhem se skrývá poučení a taky spousta práce a přemýšlení. Spousta času. Některé myšlenky mě až dohnaly k slzám. Jsou to myšlenky, jak již v úvodu sám autor uvádí, které když Vás napadnou, nenechají Vás spát... a když ano, buďte si jistí, že v momentě probuzení už nebudou mít takovou sílu. 

Příběhy na sebe nijak nenavazují, a v tom je právě kouzlo celé knihy. Kdysi dávno v budoucnu jsem využila jako první "venkovní" čtení letošního roku, a jsem ráda, že jsem si vybrala právě ji. Sedla jsem si do ticha, rušily mě jen zvuky přírody. Četla jsem pomalu, každý příběh si po dočtení nechala projít hlavou, a zkoumalo ho ze všech možných úhlů... Kniha není dlouhá. Za hodinu jsem jí měla přečtenou, a pak jen chvilku seděla... Ale byla to kouzelná hodina!

Posledních několik dní není lehkých. Vážná situace, ve které se nyní nacházíme, nám ukazuje, jak je důležité vážit si vlastního zdraví. Jak moc si neuvědomujeme věci, které pro nás dříve byly běžné. Jsem doma už čtrnáct dní, a je to jako na houpačce. Jednou jsem ráda, přeci jen jsem introvert a celodenní nedělání mi chybělo, byla jsem neskutečně unavená, jak fyzicky tak psychicky. A pak je tu nepříjemná stísněnost, strach o své blízké. 

Ale proč to zmiňuji, není to z důvodu, abych to ze sebe dostala. Vydání téhle knížky přišlo v pravý čas. Pokud se chcete uvolnit a přijít na jiné myšlenky, doporučuji Vám, sáhněte po téhle knížce. Můžu Vám slíbit, že nebudete litovat. Moc bych chtěla Jaroslavu Konvičkovi za tuhle milou sbírku poděkovat. Její čtení bylo potřebné a příjemné pohlazení po duši v téhle nelehké době.

10/10

1 komentář:

  1. Moc pěkná recenze. Souhlasím, že při prvním pohledu na knihu, má člověk chuť si ji hned vzít a začít číst. :)
    (nevím proč, ale obálka ve mě evokuje Malého prince) :)

    OdpovědětVymazat