Recenze: Fotografie

Orig. název: The Photograph
Autor: Debbie Rixová
Překlad: Věra Kotábová
Vydáno: Metafora, 2019
Počet stran: 464

Itálie, 1958: Rachael je mladá vdova, která po neúspěšném maďarském povstání v roce 1956 nachází spolu se svým otcem azyl v Anglii. Dlouho bojovala o přežití, nevěděla, kde má domov ani komu může důvěřovat, a až když doprovází otce archeologa za prací na prosluněnou Sardinii, nachází místo, kde se cítí v bezpečí. Rachael zde prožívá bezstarostné léto, zapomene na stíny minulosti a zamiluje se. Nepřinese jí však nově nalezené štěstí jenom další zklamání? Anglie, 2017: Sophie má pohledného manžela, úžasný dům na anglickém venkově a úspěšnou kariéru antropoložky. Když se v důsledku nenaplněné touhy po dítěti začnou v jejím manželství objevovat trhliny, upne se na svoji práci a útěchu hledá i ve vzpomínkách na dětství a na svou milovanou babičku Rachael. Jednoho dne objeví v jejím starém sekretáři fotografii mladého muže a hedvábný náramek. Pustí se do pátrání, které odhalí neobyčejný příběh babiččiny minulosti a tajemství, které má moc změnit jí život…

Minulý rok ke konci se mi sešlo několik knih, ke kterým jsem se kvůli zkouškovému dostala až teď. Jednou z nich je i knih Fotografie, kterou bych Vám moc ráda představila v dnešní recenzi. Kniha Fotografie mě zaujala jak obálkou, tak anotací. Byla jsem zvědavá, jak se autorka popere s několika časovými rovinami, ale hlavní důvod, proč jsem se do ní pustila bylo něco jiného. Poslední dobou čtu podobné knihy, a Fotografie byl fajn únik ze stereotypu.

Už jen obálka knihy je velmi působivá. Mladá žena, můžeme se domnívat, že se jedná o hlavní postavu Rachael, stojí na ostrově. Tímto motivem je zdůrazněn prostor, který je pro knihu neskutečně důležitý. Také se mi líbí, že má kniha pevné desky a lesklý přebal. Kniha není úplně uzoučká, a proto než jsem jí přečetla, chvilku mi to zabralo. Tahala jsem jí po cestách do školy, na zkoušky... a díky pevné vazbě jsem jí nepoškodila. Za mě super!

Kniha Fotografie je vyprávěna z pohledu dvou hlavních postav - Rachael a Sophie. Jedná se o provázané postavy, jejich vztah je babička a vnučka. Pravidelně se obě dámy prostřednictvím kapitol střídají, a vytváří tak zajímavý kontrast. Autorce se povedla naprostá pecka, Rachaeliiny kapitoly začínají v první polovině dvacátého století a mapují celý její život. Kapitoly Sophie naopak odráží její život za několik měsíců. A co je neuvěřitelné, na konci se příběhy obou žen propletou.

Jak jsem se již zmínila, knihou Fotografie provází čtenáře dvě ženy, Rachael a Sophie. Nedokážu říci, které jsem fandila více. Oba charaktery postav jsou neuvěřitelně silné, obě ženy si prožily neskutečné věci. Rachael žije ve složité době, a i přesto myslí na lásku. Zvládá vychovávat sama děti a do toho si samozřejmě zachovává i vlastní život. Sophie, její vnučka, řeší jiné problémy. I přes obrovskou snahu se jí nedaří otěhotnět a to poškodí i její manželství. Jsme svědky toho, jak se ženy s problémy vypořádávají. Je to mimořádná cesta.

Mrzí mě, že jsem se ke knize nedostala dříve. Je neskutečně dobře napsaná, to byla pravděpodobně první myšlenka, která mě napadla po přečtení několika kapitol. Ne každému se povede vyprávět příběhy dvou postav, a ještě ke všemu v různém časovém období. Tady se to podařilo, tak dokonale, že jsem jen zírala. Příběhy do sebe perfektně pasovaly, propojovaly se ve správných místech a daly dohromady neskutečnou knihu.

Musím říct, že změna oproti detektivkám, které čtu normálně, byla příjemná. Kniha Fotografie mě ohromila. Neměla jsem nijak velká očekávání, ale už po prvních kapitolách mi bylo jasné, že se mi do rukou dostala neobyčejná kniha. Čtivá, nepředvídatelná, se silnými postavami. Za mě zasloužených deset bodů!

10/10

Za knihu Fotografie moc děkuji nakladatelství Grada.