čtvrtek 6. února 2020

Recenze: Chovejte se jako kočka 2

Orig. název: Agir et penser comme un chat. Saison 2
Autor: Stéphane Garnier
Překlad: Jitka Řihánková
Vydáno: Jota, 2019
Počet stran: 280

Ve své předchozí knížce jsem shromáždil čtyřicet kočičích vlastností, nadání a schopností, kterými bychom se měli inspirovat a přijmout je za své, abychom se cítili spokojení.
Během měsíců, které následovaly po jejím vydání, jsem si uvědomil, že jsem rozhodně neřekl všechno! Můj kocour Ziggy mi pravidelně našeptával nová poselství. Dostal jsem tedy nápad sdílet s vámi tento deník psaný dvěma rukama a dvěma tlapkami a prozradit vám, co všechno nám ještě může pomoct prožít šťastnější život! Ať už mluvíme o lásce, zdraví nebo o práci, v poselstvích, zákonech a životních radách se ozývají ozvěny kočičího způsobu života. Ziggy mi odhalil jejich tajemství.
Předtím, než před několika týdny usnul navždy, musel jsem mu svatosvatě slíbit, že vám je předám…

První díl Chovejte se jako kočka jsem dala mamce k Vánocům, má tenhle styl knížek ráda. Já v té době zase tolik ne, nevěřila jsem těm motivačním citátům a moudrům. Většina z toho na mě měla naprosto opačný účinek. Mamka knížku přečetla a pak se mi ji různými způsoby snažila podstrčit, abych se do ní taky podívala. No a teď jsme tady u druhého dílu, takže Vám může být jasné, že se jednička s neúspěchem nesetkala!

Jako první díl, tak i ten druhý si mě získal vzhledem. Oba mají pevnou vazbu, a takový ten roztomilý formát. Nevím jak to popsat, ale kdyby knížky nebyly o trochu menší, nepůsobily by tak roztomile. A navíc, v tomto případě je obálka krásně barevná. Propracovanou obálkou to ale nekončí, i vnitřek je pečlivě propracovaný.

U jedničky jsem byla hodně poctivá. Nečetla jsem ji na jeden zátah, ale vždycky po částech, měla jsem barevné lepíky a sem tak si jimi nějakou stránku založila. Byla to asi první a na dlouhou dobu poslední kniha, u které jsem lepíkování dodržela až do poslední stránky. U dvojky to byl oříšek. Začetla jsem se, a poslední na co jsem myslela je, hele, sem by se hodil lepík. Taky jsem jí přečetla za jedno dopoledne!

Autor zvolil několik částí, ze kterých se kniha skládá. Tím pádem se nejedná o jednolitý text ale o celkem dynamické vyprávění. K napsání knížky autora ponoukla smrt jeho kocoura Ziggyho, který celou knihou prostupuje. Jedna část se věnuje právě vzpomínkám na Ziggyho, a není možné si ho nezamilovat. Hlavní část ale tvoří 101 dní. Během nich je čtenářům přiblíženo několik tajemství a triků, které bychom se měli od koček naučit. Je tu sestaven třeba kočičí slovník, který mě bavil snad nejvíce.

Při čtení jsem si neskutečně odpočinula. Samozřejmě, člověk se těmito radami nemůže řídit každý den, myslet na ně. Ale místy jsem si říkala, že na té kočičí teorii něco bude. Proč nejsme upřímnější, proč se tolik honíme? Místy jsem se zastavila a přemýšlela, a věřím tomu, že si z knihy i něco odnesla.

Ne že bych neměla ráda kočky, ale kdybych dostala na výběr mezi psem a kočkou, okamžitě hlasuju pro psa. Jednoho psího trapiče mám doma, a tak aktivní život co s ním mám už dva roky, bych nevyměnila. Kočky ale se svojí filosofií mají co říct,, a já si něco málo z knížky odnesla. Věřím, že každému, kdo má rád kočky, se bude kniha líbit.

10/10





2 komentáře:

  1. Tyhle kočičí, případně psí knihy mám moc ráda. Tahle vypadá vážně skvěle. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já nejsem úplně kočičí ´člověk, ale kniha se mi velmi líbí :)

    OdpovědětVymazat