čtvrtek 2. ledna 2020

Recenze: Skleněné město

Orig. název: Glass Town
Autor: Steven Saville
Překlad: Vladimíra Fonfárová
Vydáno: Knihy Fénix, 2019
Počet stran: 411

Magie je všude kolem nás. Jen musíme vědět, kde ji hledat. V roce 1924 se dva bratři, Izajáš a Seth Reinesovi, zamilovali do Eleanor, slibné mladé herečky z londýnského East Endu. Ta během natáčení Hitchcockova filmu Číslo třináct záhadně zmizela. Tato událost zčeřila stojaté vody poklidného londýnského života a jistou dobu se tak nemluvilo o ničem jiném než o zmizení krásné herečky – a také proslulého gangstera, jenž se ztratil týž den. O pár desítek let později už nežije téměř nikdo, kdo by si Eleanor pamatoval. Najednou však hrozí, že temné tajemství jejího zmizení vypluje na povrch a změní Londýn k nepoznání. Mladý Josh Raines se proto chystá vstoupit do světa magie a děsivých přízraků ze stříbrného plátna, do království šalby, klamu a dávných gangsterů, kteří poroučí strašlivým stvořením z jiného světa. Chystá se vejít do Skleněného města. Josh je tak vtažen do víru událostí souvisejících s Eleanořiným zmizením a posedlost krásnou herečkou, kterou si muži v jeho rodině předávají jako nechtěné dědictví, se najednou týká i jeho. Pohřbená tajemství začínají vyplouvat na povrch a léta utajená místa se pomalu odkrývají. Ve Skleněném městě na Joshe čeká všechno, o čem kdy snil a čeho se zároveň nejvíc děsí.

Každý má nějaké oblíbené místo, kam se rád vrací. Moje je Londýn. Minulý rok jsem se tam podívala na jaře poprvé, a byla jsem neskutečně nadšená. V létě jsem se tam neočekávaně podívala znovu, a i tahle návštěva byla neskutečná. Líbí se mi struktura města, to, že tam je možné najít úplně všechno. Londýn má neskutečné kouzlo, stejně jako celá Anglie. A pořád mám místa, kam bych se chtěla podívat... Tak snad letos něco stihnu.

Když jsem zahlédla skleněné město, přiznám se, že mi úplně unikl Big Ben v názvu, a až po přečtení anotace jsem si uvědomila spojitost s Londýnem. Naštěstí se ke mně kniha dostala díky Knihám Fénix, s nimiž spolupracuji. Obálka by si možná zasloužila trochu větší barevnost, ale nevadí. U této knihy platí to, že je obsah lepší, než její podoba.

Skleněné město je docela bichle, ale je naštěstí rozdělena na dost kapitol tak, aby čtení bylo pohodlné. Kapitol je celkem čtyřicet sedm, a jsou pojmenovány podle ději. Některé byly dlouhé, ale to se nedalo nic dělat. Čtení o Londýně se musí zvládnout, i přes zdlouhavost. Tím narážím na popisné části, které jsem přečetla, ale malinko mě nudily. Vše ale vykompenzovala přímá řeč, které tu není málo.

Není tu málo ani postav. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v charakterech, ale postupně jsem se jim dostala na kloub. Kapitoly jsou psané v pohledech na různé postavy, v celkem pravidelných intervalech, takže si na ně brzy zvyknete a víte, o koho se jedná. Hlavní hrdina, Josh, je skvěle představený. Dělá možná poněkud ukvapená rozhodnutí, ale jedno se mu musí nechat - celý příběh podstupuje proměnou. Na začátku je to nejistý kluk, a na konci nebojácný hrdina.

Skleněné město jsem četla déle, než jsem chtěla. Hlavním důvodem byl nedostatek času, kvůli práci a škole - ke čtení jsem se dostala většinou až v autobuse, a to jsem většinou spala. Tím pádem jsem si čtení natáhla asi na čtrnáct dní. Pak jsem ale dospěla k posledním sto stranám, a už nemohla přestat. Naštěstí jsem měla volný den a knihu v pohodě dočetla, protože ten konec... Epický!

Celý nápad okolo paralelního světa je už docela známý, ale autor k němu přistoupil novým způsobem, a musím říct, že dobře. Kniha měla wow momenty (ten konec hlavně, to nechápu ještě teď), chvíle napětí... zasmála jsem se, byla jsem překvapená, fandila hlavní postavě... Super! Jen mi dojem kazí malinko ty popisy a trošku zbytečně moc ponurá obálka.

8/10

Za knihu Skleněné město moc děkuji Knihám Fénix!


Žádné komentáře:

Okomentovat