čtvrtek 28. března 2019

Recenze: Světla na obloze

Orig. název: A Shiver of Snow and Sky
Autor: Lisa Lueddecke
Překlad: Eva Motýlová
Vydáno: King Cool, 2019
Počet stran: 304

Ósa, sedmnáctiletá dívka, žije se svou rodinou na nehostinném a chladném ostrově a musí si, spolu s ostatními, své živobytí tvrdě zasloužit. Život na ostrově by ovšem plynul bez větších zvratů, nebýt nepříjemné epidemie, která si jednou za čas vybere na životech ostrovanů krutou daň.

Ósa se vydá na strastiplnou cestu s cílem zachránit svůj lid a zastavit zbytečné umírání. I když si sama o sobě myslí, že je veskrze neužitečná, dokáže čtenáři i lidem ze svého milovaného ostrova Skan, že naděje nikdy neumírá, pokud se byť jen jediná slabá a bezvýznamná lidská bytost odmítne vzdát.


Začátek března pro mě byl náročný. Škola, dolaďování rozvrhu, cesta do Londýna a zase zpátky. Času na čtení nebylo tolik, jak bych si představovala. Sice jsem zvládla přečíst Ducha domu Ashburnů přes noc, ale pak byla na řadě Světla na obloze. Slibná anotace, krásná obálka. Myslela jsem, že není co ztratit, ale asi se na mně podepsal ten ruch okolo, a já se s novinkou prala skoro dva týdny.


Jedním z faktorů, proč jsem po knize skočila, byla obálka. Neskutečně krásná, a v reálu snad ještě hezčí. Červánky, jezdec na koni, silueta draka na obloze a při bližším prozkoumání je možné zahlédnout ikonická červená světla, která čtenáře provází po celou dobu četby. Jsou hlavním utrpením postav, a důležitým prvkem celého příběhu. Jsou základem legend, které se na ostrově Skan vypráví.

Světla na obloze jsou rozdělena na 33 kapitol. Některé jsou delší, jiné kratší. Mně vyhovují spíše kratší kapitoly. Proto jsem si ty delší musela dělit na části. Tohle normálně nedělám, a je to další možnost, proč se mi kniha nezdála. Zvláštností je, že kapitoly začínají vždy na pravé stránce, i za cenu, že levá zůstane úplně prázdná.


Příběh není špatný. Ale nedokázala jsem se do něj začíst. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nedokázala jsem v kuse přečíst víc, než dvě kapitoly. Proč? Nebavila mě přímá řeč a celá kniha je velmi detailní a bohatá na popisy. A ty já prostě nedávám, ani kdybych se stavěla na hlavu.

První tři čtvrtina knihy bylo čisté utrpení, fakt jsem nevěděla, kde je problém. Blíží se snad čtecí krize? Až zhruba posledních třicet stran mě chytlo, a já se relativně začetla. Pár stránek, a co to udělá. Konec byl akční, překvapivý a trošku vylepšil můj celkový dojem z knihy.

Dalším důvodem, proč jsem měla se Světly na obloze problém, je hlavní hrdinka. Je jí dívka Ósa, která to nemá sice zrovna jednoduché, ale mně prostě nebyla sympatická. Všechno brala na vlastní pěst. Oproti ní její kamarád Ivar, mi byl sympatický i za Ósu. Milý, věrný a statečný. Žádná nevěřícnost, a dobře si uvědomuje své city.


Možná je to tím, že se jedná o první díl fantasy série. Ty jsou většinou velmi popisné, aby se čtenář dostal do děje a pochopil všechny detaily kouzelného světa. Já nevím, jestli dám šanci dalšímu dílu, ale pro tuto chvíli budu předpokládat, že ano. Časem se uvidí, jestli názor třeba nezmění, jako s Dcerou čarodějnice.

První díl série je za mnou. Přiznávám, měla jsem hodně velká očekávání. Obrovská. Možná proto mi kniha nesedla, a já se při čtení trápila, tedy až na poslední část. Pořád jsem čekala na nějaký zlom, nějaké překvapení. Ale ono nic. Doufám, že jestli budu číst i další díl, bude podstatně lepší.

6/10

Za poskytnutí knihy knihy děkuji knihám Dobrovský, kde si Světla na obloze můžete zakoupit.


Žádné komentáře:

Okomentovat