středa 6. března 2019

Recenze: Duch domu Ashburnů

Orig. název: The Haunting of Ashburn House
Autor: Darcy Coates
Překlad: Alexandr Neuman
Vydáno: Fobos, 2019
Počet stran: 256

Jeho majitelka Edith nepouštěla dovnitř žádné cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Po její smrti zdědí dům Adrienne, jediná Edithina žijící příbuzná, jejíž jediným majetkem je kufr, dvacet dolarů v kapse a kočka. Dědictví proto vnímá jako životní šanci, jak se znovu postavit na nohy.

Adrienne nevěří na duchy, ale když prozkoumává tajemná zákoutí domu, roste v ní neklid. Nachází podivné zprávy vyryté do tapet, starý hrob v lese za domem a tajuplné portréty na zdech chodby v první patře, které jakoby sledovaly každý její krok.


Už po přečtení anotace knihy Duch domu Ashburnů je Vám asi jasné, že to nebude žádná trapná duchařina, ale strašidelná jízda. Celý příběh začíná téměř klasicky, hrdinka bez rodiny, ke které se dostane dědictví o němž neměla ani nejmenší tušení. Asi si řeknete, že takhle začíná každý druhý horor. Ale po několika stranách vychází najevo, že Duch domu Ashburnů průměrem rozhodně nebude.


Hororové knížky nečtu zrovna často, ale téhle jsem chtěla dát šanci. Nejenom kvůli slibné anotaci, ale také kvůli obálce. Je jasným důkazem toho, že stačí dvě barvy a kniha může vypadat dobře. Černo žlutou kombinaci ruší jen jméno autora na spodní straně obálky, zvýrazněné bílou barvou. Nevím, jestli bych si takové obálky všimla v regálu mezi mraky dalších knih, ale v nabídce titulů mou pozornost rozhodně upoutala.

Ještě ten den, co mi kniha přišla, jsem se do ní pustila. S přestávkou jsem jí četla maximálně pět hodin. Těch 256 stran uteklo jako nic. Kniha je rozdělena na kratší kapitoly, které ale nezačínají na nové stránce, ale hned po konci jedné začíná další. Občas jsem se přistihla, že jsem o několik kapitol dál, než jsem si myslela. Je jich celkem čtyřicet čtyři. Co se mi ještě po stránce zpracování líbí je myšlenkový pochod hlavní hrdinky. Ten je označen kurzívou, a dodává příběhu pocit reality.


Jak jsem se už zmínila, hororové knížky moc nečtu. Ale nemám problém se změnami, a přečíst si nějakou tu knihu mimo hranici sci-fi a fantasy, které čtu asi nejvíc, nebylo vůbec špatné. Duch domu Ashburnů mě udržel vzhůru přes půlnoc.V půl druhé v noci jsem knihu dočetla a ještě chvíli seděla a přemýšlela nad tím, jak se mi mohla kniha tak dostat pod kůži. Byla neskutečně čtivá, napínavá, a místy fakt tak děsivá, že mi naskočila husí kůže. No, nebyl úplně dobrý nápad si ji číst v noci... při každém zvuku jsem sebou škubla :-D

Hlavní postava, Adrienne, je neskutečně sympatická. Už po prvních pár stránkách mi bylo jasné, že to nebude žádná ta antihrdinka, co se žene přímo do nebezpečí, vy sedíte a říkáte si, ať neotevírá dveře... a co antihrdinka udělá? Samozřejmě ty dveře otevře, duch/cokoli děsivého jí zabije. Pak už nezbývá prostor na nic, snad jen na škodolibé dobře ti tak. Ale Adrienne taková není. Opravdu myslí. Má i skvělého pomocníka, kocoura Wolfganga. Zabydluje se v domě, který zdědila po své tetě, ale brzy zjišťuje, že to celé nebude jen tak. Jedna událost spustí druhou a začínají se dít divné věci.



Jedná se hlavně o hororový příběh, ale najdete v něm i detektivní linku. Adrienne nedá spát minulost domu, tajemné vzkazy po stěnách, ani skutečnost, že obyvatelé nedalekého městečka se obydlí bojí. Postupně rozplétá tajemství starého sídla, a dozvídá se tajemství, která měla být zapomenuta. Po celou dobu čtení jsem si kladla nespočet otázek, a nebyla jsem o moc moudřejší než Adrienne. Ale epické finále mi na všechny dotazy odpovědělo.

Okolo pěti hodin čtení, husí kůže a neskutečný konec. Duch domu Ashburnů je knihou, která stojí za pozornost. Neskutečně mě bavila, a odejít od ní opravdu nešlo. Líbil se mi i moment překvapení, který čekal na konci. To vše se postaralo o parádní knihu, navrch se skvělou hlavní hrdinkou, které jsem od začátku držela palce. Za mě obrovská spokojenost!

10/10

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Knihám Dobrovský, kde si Duch domu Ashburnů můžete také zakoupit.






3 komentáře:

  1. Knížku mám taky od Dobrovského k recenzi a moc se na ni těším. Doufám, že se nebudu moc bát. A jsem ráda, že jsi dala vysoké hodnocení!

    OdpovědětVymazat
  2. Já si k recenzi vybrala Poslední číslo. Na Dům jsem taky koukala a teď mě mrzí, že jsem si nevybrala i ten. Ne, že by se mi Poslední číslo nelíbilo, byla to pecka neskutečná. Bála jsem se času - vzít si dvě knihy.
    Duch ale vypadá fakt parádně...:-)Jsem ráda, že se ti tak líbil. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Knihu jsem zrovna dnes ráno dočetla a byla jsem z ní maximálně nadšená! :-)
    Docela mě mrzí, že jsem si o knihu nenapsala na recenzi, asi jsem byla v tu chvíli, kdy jsem si knihy vybírala, zaslepená a nevšimla jsem si jí. :D Ale vůbec mi nevadí, že jsem si ji pořídila za své peníze, protože to stálo za to. :-)

    OdpovědětVymazat