sobota 28. července 2018

Recenze: Zrcátko

Orig. název: Mirror
Autor: Karl Olsberg
Překlad: Jana Kellerová
Vydáno: Omega, 2018
Počet stran: 447

Anotace:
Zrcátka, digitální odrazy nás samých, neustále vědí, co jejich majitelé chtějí, cítí a potřebují. Jemně řídí chování lidí a starají se, aby se každý cítil dobře. Když si novinářka Freya povšimne, že se její Zrcátko chová podivně, začíná se ptát, jakou moc tyto přístroje vlastně mají. Pak pozná autistu Andyho a odhalí, že se Zrcátka stále víc míchají do života svých majitelů - a to i proti jejich vůli.
Když se svými poznatky vystoupí na veřejnosti, má to nedozírné následky...

Recenze:
Musím se přiznat. Nemám moc ráda technické knihy, razím pravidlo, že jedna taková kniha za rok mi bohatě stačí. A tenhle limit jsem si pro letošek vybrala knihou Mise Saturn (recenze TADY). To jsem si aspoň říkala, dokud jsem nenarazila na Zrcátko. Zaujalo mě zajímavou anotací, a nápadem, jak by technologie mohla převzít vládu nad lidstvem. Opět se jedná o knihu od nakladatelství Omega, kterému moc děkuji za zaslání recenzního výtisku!



Obálka pravděpodobně mluví za všechno. Nevím, proč se tvůrci pustili do takových barev, které bych si představovala úplně jinak, o dost veselejší. Ale vyvažují to bílá písmena, aby kniha nebyla tak... nevýrazná. Ale chlapec, upřeně hledící to hodinek, v tomto případu do Zrcátka, má své kouzlo. Je natolik fascinovaný novou technickou vymožeností, že absolutně zapomněl na svět kolem sebe. Proto je obálka dokonalá. Odráží schopnost Zrcátka. Manipulaci se svými majiteli.

Zrcátko začíná prologem, po kterém si čtenář řekne, že vynález Zrcátka je skvělá věc, protože zachránilo lidský život! Ale pak se dostáváme do první, ze tří fází. První je ještě taková nevinná, a mě moc nebavila. Ne že by kniha nebyla čtivá, ale skoro nic se nedělo, a vše probíhalo v popisném a vysvětlovacím duchu. Druhá a hlavně třetí fáze už byly skvělý, hrozně pěkně se četly a odtrhnout se bylo nemožné. Kniha je ale ještě rozdělena na sedmdesát pět kapitol, ve kterých se střídali různí vypravěči. Vše zakončuje epilog, ve kterém se zas objevují Zrcátka.


Autorem knihy je Karl Olsberg, žijící v Hamburku. Neměla jsem o jeho existenci tušení, ale právě to mám na knihách ráda. Poznáte spoustu možností a autorů, které si oblíbíte. Karl Olsberg je autorem románu Das System, a jak již název vypovídá stejně jako Zrcátko se točí okolo techniky. A není divu, autor má k tomuto odvětví blízko, získal doktorát v oboru umělé inteligence a založil dvě společnosti, včetně softwarové firmy.

Jak jsem se již zmínila, každá z kapitol je vyprávěna z pohledu někoho jiného. Jsou tu postavy, které bojují proti nové technologii, jako je novinářka Freya, a pak jsou tu ty hloupější postavy. Vždy se najde někdo, kdo je ovce a nehledí na následky. A to byla třeba Katrin s Lucasem, kteří se postavili na stranu Zrcátek a nechali sebou slepě manipulovat. Postav je tu ale více, a vystihnout je všechny je takřka nemožné. Právě proto jsem si žádnou neoblíbila natolik, abych se o ní rozepsala. Co se mi ale líbilo, bylo to, jak autor svedl jejich osudy dohromady, a vše se ukázalo propletenější, než jsem tušila.


Nahlédněte do budoucnosti, v níž se technologie stává děsivě inteligentní. Já vlastně nevím proč se do takových knih pouštím. Stejně jako u knihy Blackout (recenze TADY) se jedná o katastrofický příběh, jak by mohla zaniknout civilizace tak, jak ji známe. Takové knihy mi vždycky nasadí brouka do hlavy, a já se po nich nějakou dobu nemůžu vzpamatovat.

Ze začátku jsem měla s knihou Zrcátko problém. V první fázi jsem se do ní nedokázala začíst, ale nakonec se mi to ve druhé a koncové třetí části podařilo. Pletly se mi některé postavy, a žádná se mi nedostala pod kůži. Ale nápad knihy je originální a já se s takovým spádem událostí jako byl tady už dlouho nesetkala. Myslím, že nadšencům techniky a trochu katastrofických knih by se mohla hodně zamlouvat.

8/10

Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Omega, kde si knihu Zrcátko můžete také zakoupit.


Žádné komentáře:

Okomentovat