neděle 20. května 2018

Recenze: Do posledního dechu

Orig. název: Last Breath
Autor: Robert Bryndza
Překlad: Kateřina Elisová
Vydáno: Cosmopolis, 2018
Počet stran: 416

Anotace:
Mělo to být vysněné rande...
Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je na místě nálezu jako první. Problém ovšem je, že to není její případ. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce - a odhalí souvislost s jinou nevyřešenou vraždou. Obě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu...
Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?



Recenze:
Po třetím dílu detektivní série o Erice Fosterové, který se jmenuje Temné hlubiny, je tu další skvělá kniha, a to Do posledního dechu. Neskutečně jsem se na čtvrtou knihu od Roberta Bryndzy těšila. Všechny knihy, které jsem od něj měla šanci si přečíst, Dívku v ledu, Noční lov a Temné hlubiny, byly naprosto dokonalé. A to říkám bez jakékoli nadsázky! A právě proto jsem si byla jistá, že ani zatím poslední kniha tohoto brilantního autora mě nezklame. Stejně jako předchozí díly, mi i tento titul poskytlo k recenzi nakladatelství Cosmopolis, kterému, a hlavně Báře, moc děkuji! ♥

Ze všeho nejdřív bych chtěla začít obálkou. Celá série nemá stejně sladěný styl obálky, ale když je vidíte, jakýmsi zvláštním, ale kouzelným způsobem Vám k sobě pasují. A to se mi na nich strašně moc líbí! Z tohoto stylu, jestli to tak mohu nazvat, nevypadává ani kniha, o které je právě řeč. Do posledního dechu je krásná, a mě skutečně okouzlila. Protože to stínování písmen je tak.. nápadité! A jak nádherně kniha vypadá s předchozími díly! Stejně jako se každý díl zlepšuje obsahově a dějově, tak to samé platí i pro obálku.


Kniha je neskutečná. I proto jsem jí přečetla tak rychle, a to i přes to, že jsem měla minimum času. Kniha mi dorazila chvíli po samotném vydání, a já se v tu dobu připravovala na maturitu, která se kvapem blížila, až možná moc rychle. Ale když tahle kráska přišla, nemohla jsem dělat nic jiného, než odložit maturitní otázky a pustit se do ní. Jako vždy jsem knihou z této série nedokázala šetřit, a rozloučila jsem se tak i s pravidelným spánkem... Ale víte co? Stálo to za to! Protože PÁNI! Tohle bylo neskutečné čtení!

Robert Brynza je pro mě jednoznačně autorem číslo jedna. Zamilovala jsem si děsivě živý děj jeho knih, protože když se do knihy začtete, máte pocit, jako byste byli jednou z postav. Samozřejmě jako nezpozorovaný divák. Tak jsou knihy čtivé a celkově neskutečně chytlavé. Za tento fakt může i členění knihy, tím mám na mysli krátké kapitoly, díky nim se Do posledního dechu čte jedna báseň. Kniha začíná prologem, který své čtenáře vtáhne do děje, a pustí je až epilog, jenž zakončuje Do posledního dechu. Tyto dvě drobnosti velmi oceňuji, je fajn příběh vidět z hlediska před a po hlavním ději.


V žádné z předešlých recenzí jsem se příliš nevěnovala té nejhlavnější postavě, což mě zpětně velmi mrzí. Erika Fosterová je jednou z nejlepších hlavních ženských hrdinek, s jakými jsem se měla šanci a čest se setkat. Je neskutečně odvážná, a její myšlenkové pochody, díky nimž řeší svá detektivní dobrodružství jsou prostě neskutečné. Díky ní je kniha akční a napínavá, a já si ji v tomto díle oblíbila snad ještě více, než v díle předchozím. K Erice neodmyslitelně patří Peterson a Mossová, kteří jsou zábavní, a jako vedlejší postavy naprosto perfektní. Trochu mě mrzelo, že se tu příliš neobjevoval Isaac, kamarád Eriky, a další moje oblíbená postava. Ale tato ztráta byla vynahrazena popisem záporného charakteru, vraha. Právě zabiják byl v tomto dílu, Do posledního dechu, popsán co nejvíce a myslím, že dvojí život který vedl, je pro čtenáře neskutečným překvapením.

Do posledního dechu je, jak již jsem psala, čtvrtým dílem ze série od Roberta Bryndzy. Předcházející díly, Dívka v ledu, Noční lov a Temné hlubiny byly všechny skvělé, ale tenhle... Celkově mi příjde, že s každým dílem stoupá kniha jak obálkou tak obsahem. Tím nechci říci, že by byl první díl, Dívka v ledu, špatný. Byl skvělý ale je znát, že autor se s každým dílem více a více sžívá s postavami, a taky čtenář je zná každým dílem lépe.



Do posledního dechu je perfektní kniha, neskutečně čtivá, napínavá a plná zvratů, které překvapí své čtenáře. Pokud jste ještě žádnou knihu od Roberta Bryndzy nečetli, měli byste to napravit... protože tohle byla neskutečná jízda, a já věřím, že si knihu zamilujete a s ní i předchozí díly.

10/10

Za poskytnutí recenzního výtisku chci moc poděkovat nakladatelství Grada, kde si můžete knihu Do posledního dechu také zakoupit.