pátek 15. prosince 2017

Recenze: Strom lží

Orig. název: The Lie Tree
Autor: Frances Hardinge
Překlad: Marek Čtrnáct
Vydáno: Omega, 2017
Počet stran: 352


Anotace:
Faith vždy obdivovala a zbožňovala svého otce - reverenda Sunderlyho, jednoho z nejslavnějších přírodovědců své doby. A stejně jako otec vždy milovala vědu, i když jako dívka se mohla jen dívat a nedávat najevo svou chytrost. Nikdy si nestěžovala, dokud hrozící skandál nepřinutí její rodinu opustit rodný Kent a uchýlit se na maličký ostrůvek Vane...



Recenze:
Strom lží je jednou z knih, které jsem Vám představila v Otevíračce #25. Zaslalo mi ji nakladatelství Omega, pravidelně pořádající skvělé recenzní konkurzy a my, obyčejní smrtelníci, máme šanci se k některým knihám dostat. Strom lží mi přišel v průběhu září, ale bohužel jsem neměla tolik času na čtení kolik bych potřebovala a chtěla. Do Stromu lží jsem se pustila na konci října, a prokousávala jsem se jím celý listopad. Díky chřipce jsem se na přelomu prosince mohla do četby naplno ponořit a konečně knihu dočíst.


Jeden z důvodů proč jsem měla o knihu zájem byl, že na obálce je nalepené ocenění Costa kniha roku 2015. Milovníci kafe přece nemohli zvolit špatnou knihu ne? A taky, Patrick Ness, autor Volání netvora nebo knihy Něco víc, by určitě nehodnotil slovy: ,,Brilantní, vzrušující a naprosto originální čtení.'' Kdyby to nebyla pravda. Já si ale po několika stránkách říkala, co je se mnou sakra špatně. Absolutně jsem se nechytala, a ani autorčin styl psaní mě nebavil. A upřímně, i samotný děj/nápad mi přišel po několika stránkách dost ... ujetý (neukamenujte mě prosím!). Měla jsem na knihu velká očekávání, ale ta se bohužel nenaplnila ani z půlky.


Body k dobru ale musím přičíst obálce, kterou jsem si na první, a po rozbalení i druhý pohled zamilovala. I několik lidí, kteří mě s knihou zahlédli, se na ni vyptávali, protože je praštila do očí. I to byl jeden z důvodů, proč jsem po knize skočila. Bichlička je členěná na 36 kapitol, které jsou ve většině dlouhé, klidně i přes deset stran. Což pro mě byl jistý problém. Ráda dočítám kapitoly, a tady to ani moc nešlo, děj neubíhal. Autorka zvolila er-formu, popisující Faithina dobrodružství. Tento prvek v knihách ve většině působí osobitěji, takže tady to jen pomohlo těm pár bodům nahoru.

Můj přístup k postavám je obecně vždycky dost přátelský, snažím si v hlavě určitého hrdinu co nejlépe vykreslit, a najít na něm to nejlepší. Tady se mi to ale nepovedlo. Zdá se mi, že autorka postavy nepopisuje příliš osobitě, jako třeba prostředí. Zkrátka, chybělo mi TO něco, co by mi pomohlo si k postavám vytvořit nějaký bližší vztah. Faith mi připadala jako nerozhodná, vše komplikující patronka vědy, hrající pestrou škálou nálad. Její mladší rozmazlený bratr a Myrtle, její matka, byla spíše tetkou od vedle. A hlavní důvod stěhování na ostrov Vane, reverent Sunderly, otec Faith, jako by k rodině ani nepatřil. Do teď nevím, kdo je Clay, Jacklers nebo Lambent. Absolutně netuším kdo je kdo, hrozně se mi pletly vedlejší postavy.


Celkově jsem se knize věnovala měsíc, a je možné že mi přivodila i čtecí krizi, se kterou jsem bojovala. Listopad byl pro mě nejhorším měsícem roku, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv na čtení knih, a nebo na hodnocení Stromu lží. Kniha mi prostě nesedla.

Záporné recenze nerada píšu, a ještě více nerada je zveřejňuji, ale v tomto případě se nedá nic dělat. Nelíbilo se mi téma, které sklouzlo úplně do ztracena, ani styl psaní. Doufala jsem, že aspoň postavy to vyberou, ale ani to se nekonalo. Pro mě jedno velké zklamání, i když jsem zachytila i pár kladných ohlasů.

4/10

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega!
Knihu si můžete zakoupit ZDE.