úterý 7. března 2017

Recenze: Moudré z nebe


Autor: Richard Skolek
Vydáno: Backstage books
Počet stran: 98



Anotace:
Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajde zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.




Recenze:
Když jsem dostala zprávu s nabídkou knihu zrecenzovat, váhala jsem. Nikdy jsem domácím autorům moc pozornosti nevěnovala, přeci jen to pro mě znamená z velké části povinnou četbu, kterou si ještě nějakou chvíli užiju. Ale přečetla jsem si anotaci, a i přes to, že je stručná, mě dostala. Vím, mám na blogu hlavně recenze na YA, sci-fi a fantasy, ale mojí velkou srdcovkou jsou knihy psané formou deníku. Měla jsem z nabídky obrovskou radost, a tak jsem ji samozřejmě přijala. 
A jak si u mě kniha vedla?

Moudré z nebe je zpovědí malého Ríši, který nám popisuje perličky ze svého dětství. Začíná rokem 1992, kdy je ve školce a končí v roce 1997, kde už jako školák objevuje tajemství světa. I když zápisky píše malý kluk, je to kniha pro dospělé, kteří souvislosti a metafory pochopí. Některé situace Vás donutí naprosto zírat, jiné brečet smíchy. Kniha se čte neskutečně dobře. Těch skoro sto stran jsem přečetla jako nic. A obálka? Naprosto dokonalá k ději knížky. Časem poznáte všechny tři kluky, a hned Vám do příběhu zapadnou. 

Rozhodně nemluvím přehnaně spisovně, ale když něco píšu nebo čtu, na spisovnost mi to v hlavě doslova přepne. Byl nezvyk číst povídky, které byly napsány hovorově - nespisovně, a mě dalo větší práci se do knihy začíst. Povídky je možná špatné slovo, změnila bych to na úryvky nebo útržky. Tak tedy tyto útržky z dětství jsou kraťoučké a nenavazují na sebe. Proto jsem občas byla zmatená, jak jsem se dostala na konec kalendářního roku. Úryvky jsou od sebe odděleny písmenem X. Dalo by se říci, že kapitoly zde představují jednotlivé roky.

 Hlavní na knize je, aby se čtenář zasmál, a možná trochu s nostalgií zavzpomínal třeba právě na své dětství. Moudré z nebe ve mě právě tuto atmosféru přivodilo, a tím pádem i všem doma. Knížka putovala po celé rodině, všichni si chtěli přečíst to, čemu jsem se dva dny smála. Vyvolala u nás bouřlivé reakce, ale shodli jsme se na jednom. Nejvíce se nám líbila ta jednoduchost a otevřenost. Zavzpomínali jsme si a strávili jeden večer prohlížením starých rodinných fotek. Bylo to opravdu kouzelné.

Než jsem se odhodlala napsat tuhle recenzi, přečetla jsem si Moudré z nebe ještě jednou. Ne, že bych na knihu neměla názor, ale proto abych si posilnila dojmy a přišla na detaily které mi na poprvé unikly. Bála jsem se abych nezměnila názor, ale bylo to zbytečné. Založila jsem si několik úryvků ze kterých jsem brečela smíchy, po náročném dnu si jeden vždycky přečtu, a hned je mi líp.

Knihu bych doporučila všem, co hledají knihu u které se budou chechtat a zároveň odpočívat. Závěrem se chci omluvit, že házím domácí literaturu do jednoho pytle, byla hodně velká chyba si to myslet. Tato kniha je důkazem, že i u nás se dají najít perly.

9/10


Ještě jednou moc děkuji Richardu Skolkovi za poskytnutí knihy a oslovení, moc si toho vážím!