neděle 19. března 2017

Recenze: Dopisy na konec světa

Orig. název: Love Letters to the Dead
Autor: Ava Dellaira
Překlad: Nela Knapová
Vydáno: Yoli, 2015
Počet stran: 272

Anotace:
Laurel si vybere Kurta Cobaina, kvůli své sestře, která ho zbožňovala. Zemřel mladý, stejně jako May. Bzry má Laurel notebook plný dopisů mrtvým lidem jako jsou Janis Joplin,  Heath Ledger, Amelia Earhart nebo Amy Winehouse, které nikdy neplánuje odevzdat učitelce. Píše o nástupu na střední školu, začátcích nových přátelství, žití se svojí rodinou, první lásce a o tom nejdůležitějším- zkoušení truchlit pro May. Ale jak lze truchlit pro někoho koho jste neopustili?




Recenze:

Kniha mě zaujala před rokem, když jsem v Praze zabloudila do Luxoru a chtěla si udělat po náročném dni radost. Tenkrát jsem na knihu četla mnoho nadšených recenzí, tak jsem si řekla proč ne, a už jen kvůli překrásné obálce jsem si ji pořídila. Přesně tak, rok mi ležela v poličce. Ale konečně jsem našla chvilku času a pustila se do ní. Čekala jsem naprosto YA styl, a nezklamala jsem se.

Od autorky jsem nikdy nic nečetla, takže to byla premiéra. Už po prvních pár stránkách jsem se začetla. Celá kniha je napsána jako sbírka dopisů, některé jsou krátké a některé klidně i přes několik stránek. Mám takto členěné knížky ráda. Můj problém, a věřím že nejsem jediná, je že nedokážu zavřít knížku bez toho abych dočetla kapitolu. Dopisy a deníky jsou pro mě ideální, dočtu, zavřu a jdu. Pak knížku otevřu a klidně pokračuji dál. Máte to podobně?

Příběh je docela už okoukaný, někdo umře a hlavní postava se s tím musí srovnat. S tím se setkáme celkem často. Dopisy na konec světa se liší tím, že Laurel píše dopisy slavným osobnostem, které už nežijí. Začalo to ve škole, kde jim učitelka zadala domácí úkol. Laurel to zkusila, a našla způsob, jak se někomu svěřit. Píše dopisy ve kterých se vypisuje z toho co jí trápí a co se okolo ní děje, a tak nějak se loučí i se svou sestrou May. Z celé knihy je patrné, že i když její milovaná sestra zemřela před rokem, Laurel si to ještě nepřipustila. Nechá May odejít až v posledním dopise. Ale není to žádné depresivní čtení. Vážnost střídá zábava.

V knize za zmínku stojí několik postav. Laurel, trochu depkařka a labilní postava. Není se co divit, protože se nedokázala oprostit od minulosti. Sky, kterého jsem si dost oblíbila. Myslel to s Laurel dobře a ani on sám to nemá jednoduché. Jeho spojitost s May ale byla celkem předvídatelná. Hannah a Nathalie, nejlepší kamarádky Laurel, mi nevadili ale že bych je měla ráda se taky říct nedá. Popravdě Laurel dost kazily, ale to na střední patří. Laurel svou sestru May vykreslila jako naprosto dokonalou, ale brzy se dozvíme že taková rozhodně nebyla.

Nechápala jsem jak si tahle kniha mohla získat tak nadšené ohlasy. Mě přišla ve svém žánru naprosto průměrná. Originální jsou dopisy, s tím jsem se ještě nesetkala, ale příběhem mi připomíná knihu Byla jsem tu

Milá a zajímavá kniha, ale nijak extra mě neohromila. Kdybych si jí nepřečetla tak by se asi nic nestalo, ale potřebovala jsem vědět jestli je vážně tak dokonalá jak jí všichni popisují. Jestli máte rádi knihy psané jako deník, tak hurá na ní. 

6/10

Četli jste? Jak se kniha líbila Vám?