čtvrtek 23. února 2017

Recenze: Opatství Northanger

Orig. název: Northanger Abbey
Autor: Jane Austenová
Překlad: Eva Ruxová
Vydáno:  Ottovo nakladatelství, 2011
Počet stran: 272

Anotace:
V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austenové mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou. Hlavu má popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama.


Recenze:
Od Jane Austenové jsem nikdy nic nečetla, a skupina My čteme na Goodreads mě k nějaké knize od ní popostrčila. Sice jsem si myslela že se nejdřív pustím do jejího nejznámějšího díla Pýcha a předsudek, ale nakonec jsem četla Opatství Northanger . Nečekala jsem od knihy nic, protože tohle není můj styl. Knížku jsem si koupila, a když přišla, hned jsem se pustila do čtení. Prvních pár stran vůbec neutíkalo, a už jsem myslela, že opatství odložím. Ale je to výzva, ne?

Příběh je jednoduchý a celkem dobře se čte. Mám ráda knihy kde se pořád něco děje, a povídání o šatech a plesech mě zrovna nebere. Několik prvních stránek pro mě bylo docela utrpení. Nečekala jsem, že mi její četba zabere tolik času. Do čtení jsem se musela doslova nutit. 

Hlavní postavou je Catherine, která mi přišla celkem správná, až na to jak je naivní. Oblíbila jsem si jak Eleanor, tak jejího bratra Henryho. Byli neskutečně milí a ke Catherine se vždycky chovali přátelsky a brali ji jako součást rodiny. Postavu kterou jsem nesnášela od začátku do konce byla Isabella. Už od začátku mi neseděla, ale pak se vybarvila.

Každý kdo ke mě občas nakoukne ví, že jsem spíš na YA, fantasy a sci-fi. Bohužel, tohle dílko mi nesedlo. Znám mnoho lidí, kteří si tuto knihu zamilovali a nedají na ni dopustit. Autorku rozhodně nezavrhuji, plánuji si od ní přečíst Pýchu a předsudek, Emmu nebo Rozum a cit. 


Mrzí mě, že knihu hodnotím takhle. Ale stejně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Jane Austenová je jedna z autorek od které by si měl každý něco přečíst. Aspoň se už nemusím cítit ochuzeně, že jsem si od ní nic nepřečetla. Kniha měla zápory ale i klady ve formě postav, které jsem si zamilovala.

4/10

Jsem jediná, nebo ještě někomu tato klasika nesedla?