středa 11. ledna 2017

Recenze: Život po tobě (Než jsem tě poznala #2)

Orig. název: After You
Autor: Jojo Moyesová
Překlad: Lucie Mikolajková
Vydáno: Ikar, 2016
Počet stran: 400

Anotace:
Kdybyste ztratili někoho, koho jste moc milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? V pokračování světového bestselleru Jojo Moyesové Než jsem tě poznala najdeme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává Louisa sama, zmítána smutkem a výčitkami svědomí. Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů k rodičům. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty – život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily – jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak… 

Moje recenze:
Po přečtení prvního dílu Než jsem tě poznala jsem se neskutečně těšila, až vyjde jeho pokračování. Měla jsem obrovskou radost když mi ho rodiče naježili. Mamka si tento příběh neskutečně oblíbila, a tak to byl takový dárek pro nás obě. Právě ona mě nejvíc tlačila do dočtení, protože už se nemůže dočkat až si knížku ukořistí pro sebe a přečte.. Jako knihovnice má knížek v práci dost, a tak je dost zvláštní, že jí nějaké čtení vůbec chytlo.. i to něco dokazuje. Knihy od Moyesové mají i nádherné obálky, a tahle není výjimkou. Pro mě má i jiné plus, a to rozměr díky kterému se mi kniha vejde do obalu - povlaku, který jsem dostala od sestry. 

Trochu jsem se toho jakým směrem se bude kniha ubírat bála, protože anotace prozradila novou postavu - Willovu dceru Lily. Nedokázala jsem si představit co s příběhem udělá. Přišlo mi to trochu přitažený za vlasy, k prvnímu dílu  mi žádná dcera neseděla. Na druhou stranu jsem uvítala Sama, který mi do celého děje okamžitě zapadl. Druhý díl jsem si představovala jako zpověď zlomené ženy, která ztratila milovanou osobu, a neví co se svým osudem dál... A ono tomu tak chvíli je. Ale jen chvilku. 


Jojo Moyesovou není nutné představovat. Poslední dobou se z jejích knížek stal fenomén, a není divu. Píše tím způsobem, který vás vtáhne do příběhu, a prožíváte všechny emoce a zápletky s hlavními hrdiny. Kniha má sice 400 stran, ale utečou neskutečně rychle. Při čtení Života po tobě jsem se přistihla, že jsem přečetla několik prvních kapitol bleskovou rychlostí, a pak začala zpomalovat, aby mi zůstalo víc stránek. Sama jsem překvapená, protože se mi to stalo poprvé.   

První díl byl naprosto dokonalý, a mě se líbil o trochu víc. Možná to bylo právě díky přítomnosti Willa, kterého jsem si oblíbila a teď mi dost chyběl. To samé Nathan, který se ve druhém díle občas objeví, ale zase ho nahrazuje Sam. Život po tobě má rozhodně co nabídnout, jako třeba sezení skupiny pro pozůstalé. Některé jejich rozhovory jsou opravdu vtipné. Tato kniha dokazuje, že se ztrátou se dá smířit. Bolest nikdy nezmizí, ale i tak musíme jít dál.

Lou se nám trochu víc otevře, a je to díky Lily. Lily jsem ze začátku nemohla vystát. Přišla mi protivná, a skutečnost, že je to Willova dcera mi pořád ještě nedocházela. A popravdě, začala jsem jí snášet až v posledních kapitolách. Nejlepší postavou byl podle mě Sam. Hrozně se mi líbilo jeho chování k Lou a statečnost, kterou prokazoval při své práci. Příběh potřeboval přidat vedle nafrněné puberťačky nějakou tu pohodovou postavu.

Nejvíc mě dostal otevřený konec. Já si takhle definitivní závěr rozhodně nepředstavuju.. tak doufám, že se to ještě bude nějak rozvíjet. Druhý díl byl trošku slabší než ten první, ale špatný zase úplně nebyl. Rozhodně si ho přečtěte, věřím, že budete stejně nadšení jako já. Ale ta Lily mi tam prostě nesedí... 


8/10