neděle 2. října 2016

Recenze: Divotání

Orig. název: Unhinged 
Autor: A. G. Howard 
Překlad: Magdaléna Stárková 
Vydáno: CooBoo, 2015 
Počet stran: 432



Moje recenze:
Po přečtení Šepotání jsem si od Říše Divů dala docela dlouhou a hlavně nechtěnou pauzu, protože na pořadí v rezervacích jsem byla hodně nízko. Před tím tam celá série leží a nikdo si jí nepůjčuje, a když chci druhý díl tak jsem pátá v pořadí? Docela ironie... Ale nakonec jsem se dočkala a vrátila se do příběhu Říše Divů a znovu prožívala dobrodružství s Alyssou, Zachem a Morfeem. A to čekání rozhodně stálo za to! 


Knížka má fantastickou obálku (přesně takhle jsem si Morfea představovala), a mě osobně se líbí víc než u prvního dílu. Nechybí ani zvláštní barva písma, tentokrát fialová, která mě tolik nebolela do očí jako zelená. Prostě a jednoduše, fialová je moje oblíbená barva :D

Co mě mrzí je, že se moc nedostaneme do Říše Divů. Zlo se totiž dostává i do skutečného světa, a Morfeus je ochotný zajít tak daleko, aby zachránil svou říši, že si dojde pro Alyssu až k ní domů. Do toho se ale přimotá i její matka a celý příběh dostává nový rozměr. Nechybí opět plno hlášek, milostný trojúhelník, tajemství...

Druhý díl mi příjde o malinko temnější, šílenější, barevnější. Je tu i lepší popis, není v tom chaos, jako mi občas přišlo v Šepotání. Příběh je vyprávěn v ich- formě, tedy z pohledu Alyssy. Konečně se tu objevuje ta inspirace Timem Burtonem, na kterou jsem čekala.

Alyssa je příjemnější, pořád je odvážná, rozpolcená mezi Morfeem a Zachem, a občas neví co má dělat, ale nakonec se vždy rozhodne správně. Líbí se mi, že je ochotná se obětovat pro lidi na kterých jí záleží. Se Zachem jsou stále zamilovaní, a plánují budoucnost po maturitě, ale samozřejmě se jim do toho zamotá Morfeus. Jak jinak. Zach díky tomu ustupuje trochu do pozadí, takže jestli jste si ho neoblíbili v prvním díle, nejspíš to ten druhý nezmění. Už se ale dostáváme k mojí nejoblíbenější postavě, kterou je samozřejmě záhadný Morfeus. Je o trošičku drzejší, lstivý je pořád stejně ale pomalu začíná ztrácet svou záhadnost, a začínáme chápat o co tu jde.

Dvojka navazuje na jedničku, která se zdála docela uzavřená, ale dvojka má dokonalý a bláznivý konec... který Vás donutí jít, a přečíst si další díl.

Jestli jsem jedničce dala 10/10 tak bych měla dát Divotání 11/10... Jen doufám, že Zrcadlení bude ještě lepší, a Běsnění, které by mělo do konce roku vyjít, si udrží úroveň. Každopádně, Divotání doporučuju každému, protože oproti jedničce, je to fakt paráda :)

10/10