čtvrtek 4. srpna 2016

Modrá jako safír (Drahokamy #2)

Orig. název: Saphirblau - Liebe geht durch alle Zeiten
Autor: Kerstin Gierová
Překlad: Tereza Pecáková
Vydáno: CooBoo, 2015
Počet stran: 352
Série: Drahokamy

Moje recenze:
Kdo občas na můj blog zabloudí, určitě si všiml, že v připravovaných recenzích už dlouho visí Modrá jako safír.. Problém nebyl v přečtení knížky ani v napsání recenze, ale v tom, že jsem jí napsala hned po dočtení a hodně dobře ji uklidila/založila. Od téhle chvíle začínám psát recenze na počítači, a ne na papír.. už se mi nechce hledat něco co sesmolim skoro čtyři měsíce :D A jestli změním názor, tak Vás prosím, dost jasně mi tohle připomeňte! Ale teď už zpátky k druhému dílu Drahokamů :)



Obálka je ve stejném ''dětském'' stylu jako první díl, ale tentokrát vím, v čem je zakopaný pes a nebudu na ní nadávat. Kdo četl první díl, nebo moji recenzi na Rudá jako rubín, ví, že na obálce je schované něco málo z příběhu který kniha nabízí. Ale jedno rejpnutí si neodpustím - barva obálky konečně jakž takž odpovídá kameni který má kniha v názvu! :D

Kerstin opět nezklamala a naservírovala nám úžasné pokračování. Řekla bych, že druhý díl je možná ještě čtivější a akčnější než ten první. Tradičně kniha začíná prologem a končí epilogem. Tyto dvě ''kapitoly'' mají zase trochu matoucí funkci. Jako u prvního dílu na mě měli vtahovací efekt. Přečetla jsem prolog a už jsem knížku musela dočíst až do konce :)

Druhý díl se stejně jako první zabývá cestováním v čase. Klasika. Proč měnit téma když to funguje? Už jsem párkrát narazila na knížky které měly několik dílů a každý se zabýval něčím jiným, byly to super.... slátaniny. U Modré jako safír je nejlepší to, že se nic nevysvětluje a děj pěkně ubíhá. Všechno totiž znáte z prvního dílu. Další skvělou dějovou vlastností se rozhodně musí brát navazování prvního dílu na druhý. To, abyste jeden díl dočetli, vzali do ruky další díl, otevřeli ho a on začínal koncem prvního dílu není moc obvyklé.  

A už jsme u mé oblíbené části - postavy. Gideona jsem v jedničce nemohla ani vystát, ale nakonec si mě nějak získal a mám ho docela ráda. Ale kdo mi lezl na nervy byla Gwen. Střídala nálady jak aprílové počasí a to mi vadí u lidí i v reálu. Koho bych ale nejvíc vychválila je nová postava, Xemerius. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla smát hláškám kamenného chrliče. Neskutečně oživil příběh. Už se těším na další jeho moudra ;)

Jak už jste určitě poznali z recenze, z druhého dílu jsem naprosto nadšená. Jestli někdo (doufám, že nikdo) ještě neví jestli si tuhle sérii přečíst, tak by rozhodně měl začít... Zatím nedávám plné hodnocení, tu desítku si schovám pro poslední díl... :)
         
                                                                           9/10

Jaký je Váš názor na tenhle díl? Přesvědčila by Vás moje recenze? Budu moc ráda za každý komentář :) 
Mějte se krásně ;)